Severní a Julské Benátsko, Furlánsko (10. ročník Mapujeme Itálii)

PROGRAM:

1. den (18.9.): sraz v 6.25 h, odjezd v 6.30 h metro C Roztyly. Pojedeme ve směru České Budějovice, Linec, Salzburg. Hlavní alpský hřeben překonáme 2 tunely a dostaneme se ze Salcburska do Korutan. Údolím Drávy dojedeme na okruh okolo města Villach, na italskou půdu přijedeme u obce Tarvisio. Obec Venzone byla v r. 2017 vyhlášena jako nejkrásnější italská vesnice, připomíná se už roku 923, je obklopena středověkými hradbami, její bělostné domy, náměstí a zejména románsko-gotický dóm Sant Andrea byly skvěle rekonstruovány po ničivém zemětřesení v r. 1976. V kapli San Michele se ukrývají mumie.

Nedaleká Gemona del Friuli má bohatou historii, i zde způsobilo značné škody zemětřesení v roce 1976. Je nádherně položené pod pohraničním masívem Kaninu (2.587 m, za ním je Slovinsko) a jeho dominantami jsou dóm se samostatně stojící zvonicí a starý hrad vysoko nad městem.

V pozdním odpolední dojedeme do Udine, významného města v samém středu oblasti Furlansko-Julské Benátsko (100.000 obyv., 176.000 celá aglomerace). Okolo centrálního náměstí Piazza Liberta se soustřeďují nejcennější budovy: Loggia del Lionello (skvělý příklad benátské gotiky), Loggia di San Giovanni (s památníkem padlých, hodinová věž se dvěma Maury), kašna, sloup se lvem sv. Marka, socha Spravedlnosti, sochy Herkula a Caca a konečně památník Míru (Campoformido). Obloukem Bollani (korunovaným lvem sv.Marka) se vstupuje do areálu hradu s kostelem S.Maria di Castelo (cenné fresky). V hradním paláci je muzeum historie a galérie a cenné sály zdejšího parlamentu (je nad rámec společné prohlídky, otevřeno do 18 h, vstupné 8/4 €). V blízkosti náměstí Liberta stojí dóm ve tvaru latinského kříže, gotického původu s barokním interiérem (délka 70 m) a díly G.B. Tiepola. Další významné dílo tohoto malíře je v sousedním Oratorio della Purita. Místní radnice (palác Aronco) je secesní, z let 1910-1931, z istrijského kamene. Mezi dalšími kostely vyniká S.Giacomo, S.Petro, S.Francesco a S.Cristoforo. Pěkné obchůdky s uměleckými předměty najdete na Piazza delle Erbe. Ubytování v hotelu v blízkosti centrální části města (4x).

2. den: necelých 20 km východně od Udine leží historické město Cividale del Friuli, jež zažilo největší období slávy za langobardských časů (ale bylo založeno samotným Juliem Caesarem pod jménem Forum Julii, dalo jméno celé oblasti). V 6.st. se stalo na čas centrem langobardské říše, 200 let potom sem přesídlili patriarchové z Aquileje. Centrem je náměstí Piazza Paolo Diacono s nezbytnými kavárničkami, z něj vede pěší Cirso Mazzini ke katedrále Santa Maria Assunta (15. – 18.st.) a radnici. Kousek dál je Ďáblův most z 15.st. přes divokou skalní rokli, za ním nádherné vyhlídky. Hlavní pozoruhodností města je památka UNESCO Tempietto Longobardo z 8. – 9.st. v areálu bývalého kláštera Santa Maria (otevřeno 10-18 h, pro seniory nad 65 let vstupné 3 €, včetně muzeí 6 €.). Ve městě jsou 2 muzea: archeologické (římské a langobardské památky), a křesťanské (raně křesťanské památky a baptisterium).

Další zajímavá zastávka nás přivede do města Gorizia (sídlo provincie), které je rozdělené mezi Itálii a Slovinsko, do roku 2004 stála na náměstí Piazza Transalpine zeď (u nádraží). Bylo založeno na pomezí románské, slovanské a germánské jazykové oblasti. Zdejší hrad byl sídlem mocné šlechtické rodiny vévodů z Gorice, byl mnohokrát přestavěn a je z něj výhled do širokého okolí. Ve čtvrti Borgo Castello jsou paláce a muzea. Pod hradním vrchem stojí barokní dóm s náhrobkem posledního vévody z Gorice. Na náměstí Piazza Vittoria je Neptunova fontána a barokní kostel sv.Ignáce. Za časů Rakouska-Uherska se městu říkalo rakouská Nizza. Těžce poškozeno bylo za 2. světové války. V rámci naší prohlídky nakoukneme i do slovinského města Nova Gorica. Největší italský vojenský památník Redipuglia byl postaven nedaleko ústí řeky Soča do Jaderského moře v místech, které kontrolovalo přístup z pohoří Karst do přímořské nížiny. Stojí zde památník 100.000 padlých italských vojáků včetně dominantního náhrobku vévody z Aosty, velitele 3. armády (bojiště na Soči). Jsou zde i 3 bronzové kříže, kaple a muzeum. Pevnost Palmanova stojí na devíticípém půdorysu a byla obléhána dokonce i Turky. Představuje ojedinělý model města s centrálním náměstím Piazza Grande ve tvaru šestiúhelníku, dovnitř se vjíždí monumentálními branami. Nocleh.

3.den: dnešní den věnujeme úzkému pásu pobřeží mezi pohraničním hřebenem Monti del Carso (Kras) a Terstským zálivem (Golfo di Trieste). Strmé bělostné útesy spadají do vod Jadranu jako ostrý kontrast písečnému pobřeží s lagunami jihovýchodně od ústí řeky Soča (Isonzo). Nejdříve navštívíme šlechtické hradní sídlo Duino, již Římané zde měli pozorovací věž, její zdivo dochováno v Bergfriedu hradu, který patřil pánům z Duina, císařským a především rodině Thurn-Taxis, která ho vlastní i nyní. Je přístupno 18 sálů, zde popsána historie rodu, pobyt Rilkeho, uvidíte klavír Liszta. Otevřeno 9.30 – 17,30 h, vstupné 8 €, skupina od 25 osob 6 €. Poblíž uvidíte zříceniny starého hradu Duino v nádherné poloze nad mořem.

Pravým klenotem je zámek Miramare postavený v l. 1856 – 1860 pro Maxmiliána (bratr Františka Josefa I., velitel císařského loďstva, později mexický císař) a jeho ženu Charlottou Belgickou. V přízemí jsou soukromé pokoje rodiny, v patře hostinské pokoje a trůnní síň. Zajímavé jsou obrazy zachycující život Maxmiliána a historii stavby zámku. Za pozornost stojí i park (22 ha) na skalnatém poloostrově, v jeho rámci najdete i zajímavé stavby (zámeček Castelletto, kaple, zvonice, jeskyně). Otevřeno denně 9 – 19 h, vstupné 8 €.

Trieste (Terst, 200.000 obyv.) se rozprostírá na nejzazším severu Jadranu, na hranici se Slovinskem. Právě tudy nepřetržitě proudily tuny všemožného zboží. A zde odvážně započala či naopak neslavně skončila mnohá dobrodružství. Oč je rozloha blízkých pláží menší než v oblastech věhlasných riviér, o to zajímavější jsou ostatní krásy tohoto starobylého přístavního města.

Pro někdejší mocnářství byl Terst skutečně pupkem světa. Tady se navzájem ostře střetávala vznešená evropská honorace s beznadějně odepsanými nuzáky, ctihodní obchodníci s bezskrupulózními šejdíři či ostřílení mořští vlci s vyděšenými suchozemci, co poprvé bázlivě okusili slanou vodu. A rovněž naše milá střední Evropa s mediteránním jihem, drsným Balkánem i tajemnou Levantou.

Stačí se projít kolem živého kanálu Grande, jednoho ze symbolů pulsujícího města. Ačkoli ho uzavírá monumentální klasicistní průčelí katolického kostela svatého Antonína Paduánského, tak ihned vedle se leskne olověně šedá kopule honosného chrámu srbské pravoslavné církve. Kousek dál se zase ukrývá skromný kostelík ortodoxních Řeků. Oproti jednoduchému zevnějšku přetéká potemnělý interiér chrámu bohatou výzdobou. Na krásně vyřezávaném ikonostasu se opravdu zlatem nešetřilo. Pěkný pohled na město je z hradu San Giusto (vstupné 6 €). V jeho sousedství stojí katedrála.

Přestože nyní Terst přísluší Itálii a ohromné plochy doků, mol i skladišť starého přístavu se dílem proměnily v brownfields, odkud jako memento ční k nebi zrezivělé rameno jeřábu, pestrý šmrnc tomuto přístavnímu městu zůstal. Terst se markantně odlišuje od zbytku Itálie. Podmanivý obraz města jednoznačně ovládá duch rakousko-uherské epochy. Zásadní tvář mu vtiskly luxusní novorenesanční paláce charakteristické pro dobu průmyslového rozvoje vídeňské monarchie. V tomto směru se nápadně podobá moravskému Brnu.

Už proto se zde našinec cítí téměř doma. Pouze středomořská nálada nasvědčuje, že jsme se ocitli v cizině. Ano, i Terst tají historické jádro s křivolakými uličkami a antickými pozůstatky. Nicméně staré fragmenty jsou nenásilně zatlačeny do pozadí.

Naprosto tady schází typický italský nepořádek podél cest. Arabský či africký živel je zde oproti jiným centrům země zastoupen jen velmi podružně. Zato jižní Slované považují Terst takřka za svůj vlastní. Koneckonců na sklonku druhé světové války ho přechodně obsadila jugoslávská vojska. Ulicemi se běžně nese dialog v srbochorvatštině, z ponuré haly tamního autobusového nádraží co chvílí odjíždějí pravidelné spoje do Chorvatska a většina nápisů v Terstu a blízkém okolí je dvojjazyčná, jelikož všechny obce obklopené přilehlými horami obývají Slovinci.

Magický, rušný, duchovní i zhýralý Terst silně přitahoval rozervané duše umělců. V terstských uličkách například kuli pikle hrdinové Verneova Matyáše Sandorfa.

I jiní velikáni světového kalibru jsou bytostně spjati s Terstem. Náš geniální krajan Josef Ressel tady poprvé demonstroval svůj přelomový vynález – lodní šroub.

Na samém konci italského pobřeží Jadranu se rozkládá městečko Muggia s rybářským přístavem lemovaným domy v pastelových barvách. Jeho hrad pamatuje doby aquileiských patriarchů (14.st.), nevelký bělostný dóm dominuje náměstí a na radnici uvidíte reliéf benátského lva z 15.st. Návrat na nocleh.

4. den: Aquileia patřila mezi nejvýznamnější města římského impéria, bazilika Santa Maria Assunta (se 73 m vysokou zvonicí) ukrývá jeden z nejúchvatnějších mozaikových komplexů na světě, vedle ní je kostel dei Pagani s baptisteriem, v archeologickém komplexu uvidíte např. forum i říční přístav. Otevřeno denně 9 – 19 h, vstupné 4 € pro skupinu od 15 osob, celý komplex 7,50 € pro skupinu od 15 osob. V malém parku stojí Národní archeologické muzeum s exponáty prvních dvou staletí našeho letopočtu. Další krásné mozaiky jsou v paleokřesťanském muzeu. Grado bylo námořním přístavem Aquileiy a později útočištěm tamních patriarchů, kteří se sem uchýlili před nájezdy barbarů. Bylo i „církevní matkou“ Benátek, kam přešel z Grada prestižní titul patriarchů. Rozkládá se na působivém písečném ostrůvku v krajině lagun. Dnes je to turistické přímořské letovisko (oblíbené zejména za časů Rakouska-Uherska) s četnými památkami jako např. bazilikou (bývalým dómem) sv. Eufemie (právě sem spadají počátky kultu sv. Marka, které pak přešly do Benátek, skvělé mozaiky, gotické fresky, benátský stříbrný oltář), lapidáriem (raně křesťanské a raně středověké nálezy), baptisteriem (z 2. pol. 6.st.), bazilikou Santa Maria delle Grazie (5.-6.st., mozaiky, sochy), vykopávkami baziliky Santa Maria della Corte (4.st., sarkofágy, mozaiky) a osamoceným poutním kostelem Santa Maria di Barbana (z r. 1924).

Na okraji města Codroipo navštívíme vilu Manin (postavená v 17. st,), sídlo posledního dožete Benátské republiky, pobýval zde i Napoleon Bonaparte, byla tu podepsána v r. 1797 mírová smlouva v Campoformio. Nyní je centrem moderního umění, pořádají se tu četné výstavy (vstupné 5 € pro 65+). Za krátkou procházku stojí park s nespočtem malebných a sugestivních zákoutí. V údolí řeky Tagliamento v městečku Spilimbergo upoutá mohutný hrad, který sestává z řady šlechtických paláců, má kruhový půdorys kolem ústředního nádvoří, Palazzo dipinto vyniká freskami a balkóny. V jeho sousedství dóm Santa Maria Maggiore (uvnitř cyklus fresek ze 14.st. a cenné varhany) a městské domy s podloubími a freskami. Město je střediskem mozaikového umění. Návrat na nocleh.

5.den: dnes opouštíme Furlansko – Julské Benátsko a jedeme do vlastního Benátska. První zastávkou bude Caorle, historické město a centrum přímořské rekreace. Za Římské říše zde býval významný přístav. Na náměstí stoj pozdně karolinská bazilika s basreliéfy byzantského původu a cylindrickou zvonicí. V osamělé poloze při písčitých pláží stojí barokní poutní kostel Madonna dell´ Angelo s ebenovou soškou Černé Madony z Byzance.

Treviso (80.000 obyv.) bývalo vždy bohatým a elegantním městem, a dlouhou dobu i svobodným, od r. 1339 se stalo součástí Benátské republiky, i dnes stojí v popředí dějů jako sídlo skupiny Benetton. Je obklopené středověkými hradbami (jsou z počátku 16.st., délka 4 km, v nich jsou 3 brány) a protknuté několika kanály, při jejichž březích najdete půvabná zákoutí. Centrem města je Piazza dei Signori s elegantním palácem dei Trecento (13.st., shromáždění městské rady), stojí zde Palazzo del Podesta s městskou věží. Mezi nejfotografovanější památky patří domy s podloubími při kanálu Buranelli. Rozhodně navštívíme katedrálu, na místě raně křesťanské svatyně, najdete v ní zdivo snad z každé historické epochy, velká přestavba proběhla v novorenesančním stylu, dochovaná je však i krypta z r. 1063 s 68 štíhlými sloupy s hlavicemi. Nejkrásnější díla jsou v kapli Annunziata (např. sv.Vavřinec od Bondoniho, fresky od Pordenona a oltářní obraz Zvěstování od Tiziana. Vedle dómu je románské baptisterium. Na křižovatce římského carda a decumanu stojí Loggia dei Cavalieri s krásnými vnějšími freskami. Dominikánský gotický kostel S.Nicolo se chlubí freskami od Tomassa da Modena, Cenné sbírky středověkého umění jsou k vidění v galérii v kostele Santa Caterina (díla od Tomassa da Modena, Belliniho, Cima da Conegliano, Lotto, Tizian, Bassano, v přízemí a podzemí je oddělení archeologických vykopávek), (10 – 18 h, vstupné 6 €, od 10 osob 4 €). A nezapomeňte, z Trevisa pochází tiramisu (ochutnáte?).

Střed města Conegliano (35.000 obyv.) je rozložen na návrší, zdejší malebnou krajinu možná znáte z malířských děl zdejšího rodáka Cima di Conegliano (1459-1517). Po schodišti vstoupíte na hlavní náměstí Piazza Cima, jeho dominantou je klasicistní divadlo střežené sfingami, vedle uvidíte radnici. Při hlavní ulici (její historické jméno je Contrada Grande) stojí paláce a domy s podloubími. V katedrále upoutá oltář od Cima (1493), jeho rodný dům je v jejím sousedství. V Sala dei Battuti je k vidění cyklus fresek z konce 14.st. od Francesca da Milano. Namáhavý výstup směřuje na hrad, kde je umístěno městské muzeum a odkud se otevírají výhledy do okolí (sem společná prohlídka nesměřuje). Conegliano je proslulé pěstováním vinné odrůdy Glera, z níž se vyrábí šumivé víno Prosecco, od r. 2019 je kopcovitá vinařská krajina okolo měst Valdobbiadene a Conegliano (203 km2) zapsána na seznam UNESCO. Podíváme se tam? Nocleh (2x)

6. den: dnes poznáme méně známý kraj v údolí řeky Piava a malebnou horskou krajinu jižního okraje Alp. Leží zde i ves Cison de Valmarino, nejproslulejší ve vinařské oblasti Prosecco Altamarca. Nejprve navštívíme klášter Follina (7 - 12 h, 14.30 -19 h), založený v r. 1146 benediktýny, ale vbrzku přeměněn na cisterciácký klášter, zrušený v 16.st., ale od r. 1915 je opět funkční. V románském kostele i křížové chodbě jsou cenné fresky z dílny Pordenoneho či od Francesca da Milano. Výraznou stavbou je zámek Brandolini, uvidíme pouze exteriéry (nový majitel), stavba byla započata r. 1233. Elegantní pozdně barokní kostel stojí v sousedním Cison di Valmarino, tunel pod průsmykem Boldo stavěli ruští váleční zajatci. Okolo vinic, kde dozrály hrozny na produkci proseca, přejedeme na pravý břeh řeky Piava pod masívem Monte Grappa (urputné boje na začátku bitvy u Vittorio Veneto, velký památník bitvy). Nádherný klasicistní chrám (9 – 12 h, 15- 18 h)stojí na návrší v obci Posagno, jeho inspirací byl římský Pantheon i athénský Parthenon , byl postaven v r. 1819 podle návrhu A. Canovy (1757 – 1822), je zde i pohřben. Proslulý sochař je zdejším rodákem a v jeho rodném domě je Gypsotéka jeho hlavních děl (omezené možnosti vstupu).

Renesanční město Feltre stojí pod svahy Bellunských Dolomit. Má pestrou historii od Římanů přes Langobardy po veronské Scaligery. Okolo roku 1337 bylo v držení císaře Karla IV., pak Carrarů, Viscontiů a od r. 1404 se stává součástí Benátské republiky. K vidění je zde katedrála s baptisteriem, radnice (Palazzo della Raggione, z 16.st.) s přilehlým náměstím Piazza Maggiore (jedno z nejhezčích v Benátsku) s kašnou a sloupem sv. Marka ). Od paláce Guarnieri stoupá barokní schodiště ke kostelu sv. Rocha a Alboinovu hradu. Hlavní branou města je Porta Imperiale a hlavní ulicí via Mezzaterra, při ní další kostely a paláce.

V městečku Lential je renesanční kostel S, Maria Assunta s kazetovým stropem, dílo malíře Veccelia. O několik kilometrů dále nás zaujme silueta hradu Zumelle, přestavěného v hotel (hrad). Mel je nevelké příjemné městečko s radnicí a starobylými paláci na dohled rozeklaných Dolomit. Návrat na nocleh.

7. den: dnešní program zahájíme prohlídkou města Vittorio Veneto (30.000 obyvatel). Na místě římského castra stojí místní část Serravalle, v jejím dómu z 18.st. je oltářní obraz od Tiziana. V místní části Ceneda vyniká hrad San Martino, dříve hraběcí a biskupská rezidence s mohutnými věžemi. Název zdejšího náměstí (Piazza Giovanni Paolo I.) připomíná, že zdejším biskupem byl pozdější papež Jan Pavel II.

Bitva u Vittorio Veneto probíhala od 24.10. do 3.11. 1918 a italské vítězství znamenalo konec 1.světové války na italské frontě a vedlo k definitivnímu rozpadu Rakouska-Uherska, na italské straně bojovalo 1.485.000 vojáků (7.000 padlých), Rakousko-Uherské divize čítaly 1.800.000 vojáků (30.000 padlých). V 9.italské armádě byla zařazena 6. Československá divize. Nejurputnější boje byly v masívu Monte Grappa (1.775 m) jihozápadně od Feltre.

Na závěr této bitvy italská armáda dokonce obsadila Innsbruck.

Centrem horské provincie s četnými přírodními krásami je Belluno (36.000 obyv.) na soutoku řek Ardo a Piave, jeho ráz ovlivnili přestavby v době benátské vlády (např. brány Porta Doiona a Porta Ussola ze 17.st,). Dom s renesančním interiérem, zvonicí (68 m), vedle stojící baptisterium. Palazzo dei Rettori, sídlo benátských vládců města. Piazza del Mercato s renesančními paláci a kašnou.

Městečko Longarone bylo v r. 1963 dějištěm obrovské přírodní katastrofy. Sesuv na svahu hory Monte Toc způsobil obrovskou vlnu, 50 milionů metrů krychlových vody se přelilo přes přehradní hráz v podobě obří vlny o výšce 250 metrů, která se rychlostí 140 kilometrů v hodině hnala údolím a za necelé dvě minuty smetla městečko Longarone necelé dva kilometry od přehrady a několik vesnic dále po proudu, ještě v Benátkách, u ústí řeky do moře, jež leží o 100 kilometrů dále, byla hladina vzedmutá o dva metry. Přehrada Vajont byla ve své době nejvyšší přehradní hráz na světě (261 m). V Longarone se dochovala zvonice a možno navštívit muzeum této katastrofy. Samotná přehrada dodnes stojí a za ní je místo vody zadržená zemina a skály.

Hlouběji do hor do krajiny Cadore a do městečka Pieve di Cadore. Je známo jako rodiště malíře Tiziana (stojí zde jeho rodný dům). Příjemné nevelké náměstí s komunálním palácem (dnes muzeum), kašnou, květinami. Pěkné přírodní prostředí v okolí městečka v nadmořské výšce okolo 1000 m. Nocleh ve městě

8. den: nejkrásnějšími partiemi Dolomit, v jejich nitru stojí Cortina d´Ampezzo (horské centrum lyžování i turistiky, orientační průjezd městem), přes průsmyk Tre Croci (1.809 m, fotozastávka) k jezeru Misurina na dohled legendární hory Tre Cime di Lavaredo (snad nejkrásnější hora Dolomit). Podle dopravní situace budeme volit průjezd přes Brenner či Felbertauernský tunel (délka 5,3 km). Poslední zastávkou v případě dobrého příjezdového času Inninchen (San Candido) s románským kolegiátním kostelem na místě benediktýnského kláštera založeného r. 769 bavorským vévodou Tassilem III., připomíná opevněné kostely z časů Fridricha Barbarossy. V kostelní kupoli jsou pozoruhodné románské fresky, v chrámu románské Ukřižování a krypta. Návrat do Prahy večer (do 22.00 h).

NA ROK 2022 PLÁNUJEME ZÁJEZD MARCHE A APENINY