News
[19. 03. 2023] » Více...
[06. 12. 2022] KAM S KIWI V ROCE 2023 » Více...
[09. 11. 2022] KATALOG 2023 » Více...
Foto

Swiebodzin
zájezd: To nejhezčí z Polska (19.-23.8.2017)
autor: Ladislav Mašek

Right menu

SOUTĚŽE
  • Zašlete nám fotku ze své dovolené s Kiwi a získejte každý měsíc slevu až 3.000,- na další zájezd!
  • Zúčastněte se naší vědomostní soutěže a vyhrajte další slevy na zájezdy!
ZPRAVODAJ

Zadejte svou e-mailovou adresu pro zasílání našich nabídek přímo do Vaší schránky!

ŽHAVÉ
 
ČESKO
 
EVROPA
 
SVĚT
 
NA MÍRU
 
UBYTOVÁNÍ
   

Německo Hrady a zámky v Sasku

11. 9. 2021
2116-01
  • Cena:
    990,- Kč
  • Doprava:
    autobusem
  • Cena zahrnuje:
    dopravu autobusem, průvodce
  • Cena nezahrnuje:
    vstupné a pojištění
  • Za příplatek:
    pojištění léčebných výdajů (22 Kč)

Odjezd 7.30 h metro C Kobylisy.

Z Prahy pojedeme po dálnici D 8 přes Nakléřovský průsmyk do Saska. Poblíž Pirny Navštívíme barokní zahrady v Großsedlitz, jsou spojené s jménem saského a polského krále Augusta II. Silného. Nechal je vybudovat podle italských a francouzských vzorů. Nejvýznamnější saští a polští zahradníci, sochaři a architekti je dokončili kolem roku 1732. Je velmi cenné, že se prakticky od té doby nezměnily. Samozřejmě květiny a dřeviny se obnovují, ale původní charakter a půdorys zůstaly zachovány. Park Großsedlitz patří ke vzorovým kompozicím německého zahradnického umění z období baroka. Mezi živými ploty a až nepřirozeně – přesto krásně působícími – sestřihanými stromy najdete stovky barokních soch, váz a laviček. Po pískem a křemenem vysypaných cestách můžete nachodit desítky kilometrů. Samozřejmostí je informační centrum . Opravdovou specialitou Großsedlitz jsou pak pomerančovníky a keře s mandarinkami. V létě zdobí hlavní schodiště u vchodu, od kterého se rozebíhají cesty k oranžérii.

Až překvapivě blízko od zahrad je v údolí Müglitz další skvělá památka - zámek Weesenstein. Architektonický skvost ze všeho nejvíc připomíná mnohapatrový, zeleně, růžově, bíle a červeně vyvedený barevný dort. Anebo také náš Český Krumlov, a to hlavně díky velmi podobné věži.

Snad žádný z německých hradů neprošel tolika stavebními úpravami. Za sedm set let se Weessenstein nad řekou Müglitz proměnil z gotické pevnosti v cenný soubor středověkých, renesančních a barokních staveb. Nutno podotknout, že každá z přestaveb byla udělána citlivě. Sasové si také potrpěli a stále potrpí na barevné fasády. Schválně zkuste při procházce barokní zahradou pod zámkem hádat, kolik z oken na hlavním paláci je skutečně funkčních a kolik z nich je jen iluzivně vytvořených na fasádě. Věřte tomu, že čím více lidí bude hádat, tím více omylů se dopustíte. Malba je tak dokonalá, že skutečný počet oken, která lze otevřít, zjistíte, až když se projdete komnatami. Zámek na skalní ostrožně nad řekou je samozřejmě přístupný za poplatek, ovšem do zbytku krásných zahrad pod skálou s dokonale zastřiženými jehličnany a kvetoucími keři růží můžete zadarmo. A proč zbytku? Po povodni v roce 2002 zbyla ze zahrad skutečně jen část. Téměř dvě třetiny odnesla řeka Müglitz. Je to až k neuvěření, ale to, co teče pod skálou a co připomíná spíše potok, zahrady doslova urvalo a odneslo někam k Drážďanům. Po opadnutí vody zjistili památkáři, že budou muset znovu navážet nejen stromy, keře a hlínu, ale budou pro zahrady muset vytvořit i „podklad“. Část kamenitých břehů z jedné strany skalního ostrohu byla pryč. Současný interiér zámku je muzeem bydlení a připomíná také doby, kdy se Weessenstein stal centrem Saska. V polovině 19. století si tu Johann von Sachsen (Jan), saský král, filozof a dokonce i překladatel Dantova díla, zřídil své soukromé sídlo. Johann po sobě zanechal památku i v zahradě. Jsou tu totiž dvě kaple Jedna starší, evangelická a jedna pozdně barokní, katolická. Právě tu nechal saský král zbudovat.

Návštěvu interiérů rozhodně doporučujeme. Prochází se individuálně, popisky i v češtině (anebo audioguide). V podhradí možnosti občerstvení.

Pojedeme údolím blíže k pohraničním Krušným horám na naši další zastávku na zámek. Nachází asi 8 kilometrů od Cínovce,stojí vysoko na kopci, brána k zámku se nachází hned na náměstí. Byl nedávno opraven, má renesanční polohu i pěknou zahradu. V celém zámku je několik expozic, od muzea pošt, po historii drážďanského Frauenkirche, včetně původních zbytků zvonu, nebo základního kamene. Další expozice jsou zaměřeny na floru a faunu Krušnohoří. Po prohlídce bohatých expozic vede cesta do sklepních prostor, kde jsou cely a vězení. Dále vede trasa do staré části hradu, okolo nádvoříčka, kde se konají přehlídky dravých ptáků. V dochovaných zbytcích hradu je několik podzemních místností a vyhlídek, další trasa vede do zámeckých zahrad, které jsou plné plastik a soch. Hned v sousedství je zámku náměstí a kostel. Při pěkném počasí skýtá bezprostřední okolí zámku prostor pro pěkné procházky.

K historii: zámek Lauenstein byl vystavěn v 16. století na místě starého hradu. Celé panství patřilo do držení rytířů z Bünau. Rod rytířů z Bünau byl kdysi jedním z nejvýznamnějších v Sasku. Po roce 1406 získali za své vojenské zásluhy nedaleké panství Weesenstein, spolu se zámkem. Toto panství se stalo na dalších 12 generací centrem jejich rodových držav. Díky jejich vlivu, hospodářskému a ekonomickému rozvoji se jejich moc rozrostla až do Čech, kde soustředili svoji moc v Děčínském zámku. V zámku Lauenstein sídlili rytíři od roku 1517 až do roku 1821. V zámku je dodnes mnoho expozic věnovaných působení rodu, například Turecký sál s bünauským erbem, nebo ptačí sál. V kapli je také mnoho plastik představující jednotlivé členy rodu rytířů .

Přijíždíme do hornické krajiny Altenberg – Zinnwald, ta zahrnuje nejvýchodnější ze všech historických důlních revírů v saské části Krušných hor. Dokumentuje těžbu, úpravu a zpracování velkého množství cínových rud po dobu téměř 600 let, od 15. do 20. století, ale také vztah mezi těžbou a rozvojem zemědělství a hornických sídel. Ve městě Altenberg je hornické muzeum a prohlídkový důl, tyto exkurze však již nejsou součástí našeho programu. Projdeme se v centru příjemného lázeňského a turistického města.

V Altenbergu se nachází největší ložisko cínové rudy ve střední Evropě – mohutný greisenový peň zvaný Zwitterstock, z něhož bylo získáno přes 100 000 tun cínu. Poblíž bylo na hřebeni Krušných hor dobýváno další významné ložisko, přeshraniční ložisko Zinnwald/Cínovec, kde se od 19. století získávaly také rudy wolframu a lithia. Těžba probíhala na saské i české straně hranice, a historické vazby mezi oběma hornickými oblastmi jsou zde tak obzvlášť dobře patrné. Doly byly sice uzavřeny v roce 1991, ale průzkumné činnosti pokračují dodnes.

Hornická krajina Altenberg – Zinnwald zahrnuje cínové doly všech hlavních těžebních fází, Prádlo IV jako mimořádnou technickou památku zpracování rudy, která je spolu s umělým vodním příkopem Aschergraben i částí historického vodního hospodářství. Na sever od vrchu Geisingberg se zachovalo na 100 kamenných agrárních valů, které jsou dokladem historického zemědělského zázemí hornické krajiny.

Impozantní Altenberská pinka, která se nachází u východního okraje městské zástavby Altenbergu, je obrovská trychtýřovitá propadlina poskytující názornou představu o velikosti největšího cínového ložiska střední Evropy, ložiska Zwitterstock. Jde o plošně nejrozsáhlejší pozůstatek historické těžby cínových rud v Krušných horách i celé Evropě. Ložisko Zwitterstock bylo dobýváno už od roku 1436. Cínová ruda s poměrně nízkou kovnatostí (kolem 0,35 %), ale rozptýlená v celém objemu horniny se zde zvláště po roce 1545 těžila metodou šíření s využitím sázení ohněm. Vznikaly při tom obrovské podzemní komory, což vedlo k postupnému borcení štol a šachet a nakonec ke katastrofickému závalu dolů v roce 1620. Na povrchu tak vznikla propadlina o ploše dvou hektarů. Později byly podzemní těžbou odtěžovány zborcené bloky horniny a od roku 1976 probíhala intenzivní těžba i v pevné hornině. Pinka se tak ještě podstatně zvětšila. Dnes se rozkládá na ploše 12 hektarů, její průměr činí 400 m a hloubka dosahuje až 160 m. Tato zajímavost však není běžně přístupná.

Po krátké zastávce ve městě se přes hraniční přechod Cínovec a Teplice dostaneme na dálnici a do Prahy.