News
[23. 05. 2021] FUNGUJEME » Více...
[07. 05. 2021] ČTVRTEK 13. KVĚTNA POPRVÉ PO DLOUHÉ DOBĚ OTEVÍRÁME » Více...
[29. 04. 2021] » Více...
Foto

Swiebodzin
zájezd: To nejhezčí z Polska (19.-23.8.2017)
autor: Ladislav Mašek

Right menu

FACEBOOK
SOUTĚŽE
  • Zašlete nám fotku ze své dovolené s Kiwi a získejte každý měsíc slevu až 3.000,- na další zájezd!
  • Zúčastněte se naší vědomostní soutěže a vyhrajte další slevy na zájezdy!
ZPRAVODAJ

Zadejte svou e-mailovou adresu pro zasílání našich nabídek přímo do Vaší schránky!

ŽHAVÉ
 
ČESKO
 
EVROPA
 
SVĚT
 
NA MÍRU
 
UBYTOVÁNÍ
   

Německo Poznáváme Švábsko (25.ročník cyklu Mapujeme Německo)

26. 8. - 29. 8. 2021
2016-02
  • Cena:
    8490,- Kč
  • Doprava:
    autobusem
  • Cena zahrnuje:
    autobus, ubytování se snídaní (3x), pojištění, průvodce
  • Za příplatek:
    jednolůžkový pokoj (1.750 Kč), 1x večeře (400 Kč)

1. den: odjezd 6.20 h metro A Dejvická, jako obvykle zastavíme na motorestu Kateřina a přes Horní Falc a Franky do Švábska, kde počítáme s další zastávkou v motorestu. Dostáváme se do spolkové země Badensko-Virtembersko a první zastávka bude věnována zámku v Ludwigsburgu (německy Residenzschloss Ludwigsburg), je rozsáhlý zámecký komplex v německém městě Ludwigsburg vystavěný v barokním slohu. Někdy je nazýván Švábské Versailles. Osmnáct budov s 452 místnostmi se rozkládá na pozemku zvící 32 hektarů, což z Ludwigsburgu činí největší zámecký komplex v Německu. Nejstarší částí je Alter Hauptbau, v něm sídlili württemberští vévodové (a později i králové). Stavitelem zámku byl především vévoda Eberhard Ludvík. Stavba začala roku 1704, práce na hlavní části skončily v roce 1733. Na projektu a stavbě se podílela řada architektů, mezi nimi zejména Johann Friedrich Nette a Ital Donato Giuseppe Frisoni. Poslední z hlavních křídel zámku, tzv. Neuer Hauptbau, dokončil Francouz Philippe de La Guêpière již v rokokovém stylu. Nikolaus Friedrich von Thouret dal později především vnitřním prostorám charakter neoklasicistní. V roce 1918 byl zámek otevřen veřejnosti, od roku 1947 se zde pravidelně koná kulturní festival (Ludwigsburger Schlossfestspiele), zaměřený především na vážnou hudbu, jinak založený již roku 1932. Vstupné 8 € (prohlídkový okruh Herzogin nebo Herzog). Uvnitř zámku jsou dvě muzeální expozice věnované dějinám módy a porcelánu. Severně od zámku se nachází letohrádek Favorite postavený Frisonim roku 1717. V rozlehlých zámeckých zahradách, jimž byla vrácena původní barokní podoba, v současnosti turisté naleznou naučnou stezku, kde se děti učí rozeznávat zpěv různých druhů ptáků.

Zajímavou kopcovitou krajinou stuttgartské aglomerace se dostaneme na lovecký královský zámek Solitude. Jde o rokokovou stavbu z let 1764-1769 v parkovém prostředí s reprezentačními interiéry. Prohlídka s průvodcem, vstupné 4 €.

Po prohlídce zámku a parku nás čeká poslední úsek cesty do dálnici do nejstaršího virtemberského města Rottweilu. Žije zde okolo 25 000 obyvatel. Město bylo založeno Římany, stopy sahají až 2 000 let zpátky. Do roku 1803 to bylo svobodné císařské město. Z názvu města pochází jméno pro psí rasu – rottweiler. Rottweil má dochované hradby i brány, stojí ve výhodné poloze na návrší v kopcovité krajině mezi Černým lesem (Schwarzwald) a Švábskou Jurou (Schwäbische Alb). Dominantou je gotický chrám Heiligenmünster. Na přilehlém náměstí Münsterplatz stojí kašna Georgsbrunnen (sochy P.Marie, sv. Jiří a sv.Kateřiny). Hned v sousedství stojí budova radnice a probíhá hlavní třída Hauptstrasse s bohatstvím středověkých domů. Uvidíme i barokní Kapellenkirche a gotickou Lorenzkapelle. Nocleh.

2. den: po dálnici pokračujeme k jihu do Donaueschingen, zde se stékají dva pramenné toky Dunaje (Breg a Brisach). V zámeckém parku uvidíte monumentálně upravený (v 19.st.) pramen Dunaje a prohlédneme si exteriéry rezidence knížat z Fürstenbergu. Pak už se vydáme po toku horního Dunaje přes město Tuttlingen do Mühlheim an der Donau (příjemné malé městečko s hrázděnými domy na návrší nad řekou, opevnění, radnice, mohutný zámek, zříceniny poutního kostela). V kraji vápencových skal leží Fridingen. Pak silnice stoupá na vyhlídku Knopfmacherfelsen, výhled na údolí Dunaje až ke klášteru Beuron, vpravo zámek Bronnen. Beuron , klášter s kostelem zasvěceným sv. Martinovi z Tours založili již mezi lety 1080-1090 augustiniáni. Areál prošel několika stavebními etapami, barokní budovy sloužily až do r. 1803, kdy poslední augustiniánský opat odstoupil a klášter byl zrušen. Majitelka panství, kněžna Kateřina z Hohenzollernu Sigmaringenu od r. 1862 usilovala o návrat řeholníků. Oslovila dva rodné bratry , benediktinské mnichy Maura a Placida Woltery. Ti v r. 1863 založili nový konvent, povýšený v r. 1868 na opatství. V r. 1873 byla utvořena Beuronská benediktinská kongregace, ve které je v současnosti sdruženo 16 klášterů ( z Německa, Rakouska, Dánska, ČR). Benediktini převzali komplex barokních staveb opatství. Klášterní kostel je trojlodní bazilika z l. 1694-1704. ve vyzdobeném interiéru vyniká zejména krypta a kaple ve stylu Beuronské školy. Beuronské umění ( Beuronská škola) se zformovalo se v sedmdesátých letech 19. století jako nové umění, které mělo sloužit potřebám benediktinského řádu. Chápe výsledné umělecké dílo jako kolektivní práci a ne jako dílo jednotlivce, jako tomu bylo např. v renesanci a v baroku. Mniši pracují na základě předkreslených šablon. Beuronské umění se inspiruje starověkým Řeckem, římskými malbami a mozaikami, ale také starověkým egyptským uměním. Klade jednoznačně důraz na malbu, v dalším plánu jsou pak ostatní dekorace jako sochy , kované mříže, osvětlení apod. Tematika většinou souvisí se zasvěcením a liturgií jednotlivých kostelů či klášterů. Do Čech se toto zvláštní umění dostalo na konci 19. stol. Bylo využito k výzdobě řady církevních staveb, mezi nejznámější patří klášter sv. Gabriela na Smíchově. Dále trasa pokračuje stále podél Dunaje do města Sigmaringen (17 000 obyvatel), starobylé město už od 13 stol. Mělo významnou obrannou pozici v závěru průlomu Dunaje. Dominantou a symbolem města je zámek, zobrazující dějinný vývoj od středověkého hradu ke knížecímu renesančnímu zámku. Je od r. 1535 sídlem hrabat a později knížat rodu Hohenzollern- Sigmaringen. Pozoruhodné jsou nádherně vybavené reprezentační sály ( např. Portugalský, Předků), bohatě vybavené cenným nábytkem, porcelánem, hodinami, miniaturami, gobelíny, malbami. Kromě toho je zde k vidění největší soukromá sbírka zbraní a brnění v Evropě, čítající asi 3000 objektů. Vstupné ( zahrnuje zámek i sbírku zbraní): plné 12,50 EUR/ snížené 11,50 EUR. V blízkosti zámku barokní farní kostel. Stále podél Dunaje do městečka Zwiefalten ( 2 300 obyvatel), starobylé klášterní a poutní místo. Chrám Panny Marie, pozdně barokní stavba , významná i v rámci Německa. Stavitelem byl Johann Michael Fischer . Jako u většiny hornošvábských barokních staveb neprozrazuje prostá fasáda nic z bohatého vnitřního vybavení. Upoutají vás nádherné nástropní fresky, rozmanitost a mnohotvárnost výzdoby, cenné vyřezávané lavice. Obraz Matky Boží, klenot pozdní gotiky z 15. stol., v baroku přepracovaný. Po rozsáhlé renovaci v l. 1975-1984 se chrám zaskvěl v původní kráse. Obermarchtal , už v 8. stol. položili benediktini základní kámen kláštera Obermarchtal. Od r. 1171 do r. 1803 v něm působili premonstráti. Klášterní kostel sv. Petra a Pavla ( nyní farní kostel), představuje barokní skvost. V interiéru bohaté štuky wessobrunnské školy a další umělecké poklady. Wessobrunnská škola: někdejší benediktinské opatství ve Wessobrunnu v Bavorsku bylo v 17. a 18. století významným centrem uměleckého štukatérství v rámci celé Evropy. Ulm (ubytování 2 noci v centru historického města)

3.den: Ottobeuren (klášter), benediktinské opatství zal. v r. 764 ( mniši přišli pravděpodobně ze St. Gallenu a z ostrova Reichenau), v 18. stol. barokizován. Monumentální areál s půdorysem ve tvaru kříže ( severojižně 480 m, ze západu na východ 430 m) bývá často nazýván „ Švábský Escorial“. Kolem r. 830 v něm žilo asi 22 mnichů, v 9. stol. už kolem 100 řádových bratří. Klášter zažil 3 fáze rozkvětu: ve 12. stol. významná škola psaní a knižní iluminace, v 16. stol. centrum jihoněmeckého humanismu, v 18. stol. mohutná stavební činnost, byl vystavěn barokní klášterní komplex s kostelem, který je řazen k hlavním dílům evropského baroka. V r. 1802 byl klášter zrušen, část mnichů v něm ale zůstala, v r. 1918 bylo obnoveno benediktinské opatství, v současnosti zde žije 15 mnichů. Bazilika, zasvěcená dvěma římským mučedníkům, Alexandrovi a Theodorovi, je jedním z nejkrásnějších barokních kostelů v jižním Německu. Centrální loď je dlouhá 89 m, vysoká 36 m. Dvě řady deseti mramorových sloupů ji oddělují od postranních lodí. Základní kámen byl položen v r. 1737, významným stavitelem byl Johann Michael Fischer. Mohutnost kostela vynikne uvnitř, dojem je ještě umocněn světlostí, která je dána i neobvyklou severojižní orientací stavby. Uctívaný kříž z r. 1220, bohatě zdobená kazatelna, chórové lavice z ořechového dřeva ( r. 1764), pozoruhodné barokní varhany, cenné fresky a štuky. Klášterní budovy jsou z l. 1711-1725.

V rámci návštěvy muzea si lze prohlédnout reprezentační prostory, např. Prelaturu, knihovnu, divadelní sál, císařský sál s nástropní freskou , zobrazující korunovaci Karla Velikého. Muzeum je však až do července 2022 z důvodu rozsáhlé rekonstrukce uzavřeno. Memmingen (44 000 obyvatel), sídliště v římských časech, v r. 1160 trhové městečko, od r. 1268 svobodné říšské město. Největší pozoruhodností jsou především měšťanské a patricijské domy. Po staletí si město uchovalo v podstatě původní ráz. Městské jádro je obklopeno téměř kompletním pásem hradeb se čtyřmi branami. Radnice renesanční, rokoková fasáda, patrové arkýře. Bohatě zdobený Steuerhaus s podloubím z konce 15. stol., byl postaven jako správní budova tehdejšího svobodného říšského města. Siebendächerhaus, bývalá koželužna, patří k dominantám města. Dům postaven kol. r. 1601, kdy město zažívalo rozkvět cechu koželuhů. , byl využíván k sušení kůží. Místo oken byly všude původně balkony.V dubnu 1945 byl těžce poškozen bombami, díky hrázděnému zdivu dodnes stojí. Kostel sv. Martina, gotická bazilika ze 14. -15. stol. Pozoruhodné jsou vyřezávané chórové lavice se 68 figurami. Kostel bývalého kláštera sv. Ducha se štíhlou osmibokou zvonicí převyšující elegancí ostatní městské věže. Biberach an der Riss ( 32 000 obyvatel), někdejší svobodné říšské město , nyní velké okresní město, asi 40 km jižně od Ulmu. Náměstí , patří k nejkrásnějším v jižním Německu, s honosnými měšťanskými a patricijskými domy. Rozměrný nárožní dům „ Haus Kleeblatt“ se znamením trojlístku na fasádě patří k nejstarším. Stará radnice, původně hrázděný dům z r. 1432. Nová radnice s vysokým štítem a s podloubím. Kašna s postavou rytíře držícího v levé ruce městský znak z r. 1488, zlatého bobra na modrém poli. Socha osla s reliéfy ztvárňujícími spor o oslí stín z r. 2000, autor sochař Peter Lenk. Dílo je pocta pro Christopha Martina Wielanda ( 5.9.1733 Oberholzheim u Biberachu – 20.1.1813 Výmar),německý spisovatel, překladatel, a vydavatel epochy osvícenství a tzv. výmarské klasiky. K jeho významným dílům patří humoristický román „ Příběh Abdeřanů „ ( antické město Abdéra bylo považováno za Kocourkov). Těmito příběhy se volně inspiroval švýcarský dramatik F. Dürrenmatt ( 1921-1990), v r. 1950 napsal slavnou hru „ Proces o oslí stín“ . Hra je komedií o hlouposti a jejich následcích ( podstata sporu: komu vlastně patří oslí stín poskytující úlevu před horkem). Směšný spor přeroste do obludných společenských rozměrů s ničivými následky. Stejné téma zpracovává i hra Osvobozeného divadla Osel a stín z r. 1933, reagující na aktuální mezinárodní politickou situaci.

Městský kostel sv . Martina , stavba ze 14. stol. patří k nejstarším simultánně využívaným kostelům v Německu ( od r. 1548) . Interiér byl v polovině 18. stol.vyzdoben monumentální nástropní freskou, autor Johannes Zick. Ulmer Tor je jediná dochovaná městská brána, pochází z poloviny 14. stol. V r. 1820 byla přistavěna zvonice, která zvoněním připomínala večerní zahánění husí, je nazývána „ Gausappel“. Weberberg, někdejší čtvrť cechu tkalců s hrázděnými domky i ze 14. stol. Známým produktem byla tkanina zvaná barchet , utkaná ze směsi lnu a bavlny, byla exportována do celého světa. Kolem r. 1500 se zde pracovalo na více než 400 stavech, čtvrtina obyvatel města se živila tkalcovstvím. Dnes v malebných klikatých uličkách sídlí malé obchůdky , umělci, malíři, architekti. Staré poštovní náměstí ( Alter Postplatz), v budově bývalého františkánského kláštera dnes sídlí Městský soud. Klášterní budova byla postavena v r. 1697, v r. 1806 byl klášter zrušen a krátce proměněn v kasárna. Od r. 1819 zde byla poštovní budova Thurn- Taxis, od r. 1851 Městský soud. Nemocnice Svatého Ducha, největší budova ve starém městě. Už v pol. 13. stol. sloužila jako charitativní zařízení, dnes využívána jako muzeum. Termální lázně, vznikly kolem r. 1470 jako nemocniční lázně, v r. 2003 byly zmodernizovány. Na okraji města koželužna z konce 17. stol., nejstarší a stále funkční koželužna v Německu. Wiblingen, klášter Wiblingen , někdejší benediktinské opatství , byl založen v r. 1093, rozšířen kol. r. 1714, v r. 1806 byl zrušen. Poté byl zčásti využit jako zámek a kasárna, v současnosti využívá budovy Universitní klinika Ulm a Akademie pro vzdělávání lékařů. Klášterní knihovna, dokončena v r. 1760, představuje nejkrásnější příklad švábského rokoka. Galerie je nesena 32 malovanými a zdobenými dřevěnými sloupy. Střídání modrých a růžových sloupů a velkolepá nástropní freska v iluzivní malbě vytvářejí nádhernou jednotu barev a pohybu. Klášterní kostel sv. Martina, nyní farní a také poutní kostel, v r. 1993 byl papežem Janem Pavlem II. povýšen na baziliku minor. Velkolepý prosvětlený prostor ( rozměry 72 m x 27m), s rozměrnou nástropní freskou představuje přechod od pozdního baroka ke klasicismu. V r. 1778 převzal výzdobu a stavbu Januarius Zick, dvorní malíř arcibiskupa z Trevíru, vytvářel nástropní fresky ve stylu raného klasicismu, typické jsou světlé barvy, bílá a zlatá. Otevírací doba: bazilika sv. Martina, 9-18 h; knihovna, 10-17 h. Vstupné: plné 5,50 EUR/ skupina 5,- EUR (knihovna a muzeum v konventu).

Ulm (126 000 obyvatel) , na březích Dunaje, který zde tvoří hranici mezi spolkovými zeměmi Bádensko- Virtembersko a Bavorsko. V r. 854 poprvé připomínán jako královská falc „ Hulma“, kol. r. 1165 město, ve středověku patřil Ulm k nejpřednějším středověkým velkoměstům. V r. 1879 se zde narodil Albert Einstein. Nejvýznamnější stavbou je minstr, jeden z největších gotických chrámů v Německu (pět lodí, délka 123 m , šířka 48 m ), výška hlavní je věže 161m, dokončena v r. 1890.nejvyšší kostelní věž na světě. Základní kámen položen v r. 1377, stavba byla financována bohatými měšťany. Do věže vede 768 schodů, vyhlídková plošina s dalekým rozhledem. Vysoký svatostánek ( 26 m ) , mramor a pískovec, kol. r. 1470, tři řady vyřezávaných postav. Nádherné chórové lavice z l. 1469-1474, ( básníci a filosofové z antiky, proroci a apoštolové z bible). Rozměrná chórová freska, bohatě zdobená kazatelna. Dodělat popis! Radnice, elegantní stavba s malovanou fasádou představuje šťastné spojení gotiky a renesance. Na západním průčelí astronomické hodiny ze 16. stol. Městské kašny – Fischkasten, Lví, Delfínů, sv. Jiří. Malebná rybářská a řemeslnická čtvrť, vyniká tzv. Šikmý dům z pol. 15. stol. V části Neu- Ulm pevnost z l. 1842-1859. V městském museu „Lví muž „, soška z období před více než 40 000 lety, z období lovců a sběračů, vyřezaná z mamutí kosti. Ojedinělé je Museum chleba. Stavby moderní architektury: městská knihovna , galerie výtvarného umění z r. 2007, nová synagoga z r. 2012, tzv. Městský dům – kulturní a společenské akce.

4. den: Hohenstaufen ( 1 200 obyvatel), na stejnojmenném kopci ( 684m) zřícenina rodového hradu Štaufů. Dynastie Štaufů – římskoněmecká dynastie vládnoucí v l. 1138-1254. Název pochází od jejich rodového hradu. Mnohdy jsou pokládáni za panovnicky nejschopnější římskoněmeckou dynastii. Hrad byl postaven kol. r. 1070 a zničen při rolnických bouřích v r. 1525. Byl mistrovským hradním dílem, podle středověkých standardů splňoval nejmodernější obranné požadavky a byl bezpečným útočištěm. Hradní areál nebyl nijak velký, dlouhý asi 135 m a široký asi 45 m. V r. 1181 je doložen pobyt císaře Fridricha I. Barbarossy. Stéla z r. 2002 v místě dalekého rozhledu. Je z apulského mramoru, vysoká 3, 2 m, vztyčena u příležitosti 750 -ti let od narození Konradina , posledního Štaufa a zároveň při oslavě 50. výročí spolkové země Bádensko- Virtembersko. Pamětní stély rodu Štaufů jsou osmiboké sloupy, které jsou v rámci celoevropského projektu vztyčovány na místech spojených s historií rodu. Od r. 2000 bylo v Itálii, Francii, Německu a Rakousku osazeno 20 stél a připravují se další. Přístup: Z parkoviště asi 600 m pěšky,převýšení asi 100 m). V obci Hohenstaufen je kostel sv. Jakuba z 15. stol. ( také Barbarossův kostel) . Vedle dokumentační centrum dějin rodu Štaufů. Lorch , zdaleka viditelný benediktinský klášter na skalní vyvýšenině nad údolím říčky Rems. Založil ho v r. 1102 Fridrich I., první Štauf na švábském vévodském trůnu s manželkou Agnes z Waiblingenu jako rodovou hrobku Štaufů. Byl zde však pohřben jen Fridrich I. s manželkou a Irena Angelovna , též Irena Marie ( 1178? - 27.8. 1208), manželka Filipa Švábského.( Dcera byzantského císaře Izáka II. z rodu Angelovců, byla krátce královna sicilská – manžel Roger III. Sicilský a poté švábská vévodkyně a královna římská. Její životní osud úzce souvisel se štaufským výbojem na Sicílii). Klášter zažíval největší rozkvět v pozdním středověku. Dosud můžeme vidět klášterní budovy a zahradu obklopené poměrně zachovalou zdí. Sídlí zde mj. Domov seniorů. Klášterní kostel, románská sloupová bazilika s pozdně gotickým chórem. Ve střední lodi kostela pozdně gotická tumba rodu Štaufů z r. 1475. Schwäbisch Hall ( 35 000 obyvatel), prastará osada vznikla u zdroje soli, kterou znali už Keltové, odtud také pochází název místa Hall. Od 13. stol. do r. 1802 svobodné říšské město. Ve středověku se zde razily stříbrné císařské mince ( německy Häller, z toho je odvozen německý název Heller i český haléř).Svažité náměstí patří k nejkrásnějším v jižním Německu, domy z různých stavebních slohů od gotiky k baroku, zvláště pozoruhodná je řada hrázděných domů z 15. a 16. stol. Náměstí vévodí majestátní kostel sv. Michaela v románsko – gotickém stylu, vysvěcený v r. 1156. V románské věži, 160 schodů, je 10 zvonů, nejstarší z r. 1260. V 15. stol. byla trojlodní románská bazilika nahrazena gotickým halovým kostelem, v chóru nádherná gotická klenba. Cenný pozdně gotický oltář.( otevírací doba : neděle 12-17 h).

Ke kostelu vede 70 m široké schodiště ( 53 schodů), od r. 1925 je každé léto využíváno jako jeviště pod širým nebem. Pozdně barokní radnice (1730-1735) s pěknou hodinovou věží. Kašna z r. 1509 se sochami sv. Samsona, sv. Michaela a sv. Jiří. Gotický pranýř z l. 1509-1511. Dva domy s renesančními portály patřily Františkánskému klášteru, který byl činný v l. 1236-1524.

Gross Comburg , opevněné románské benediktinské opatství. Kostel sv. Mikuláše, původně románská bazilika ( délka 65m ) , základní kámen položen v r. 1078, vysvěcena byla již v r.1088. V r. 1715 byl nově vystavěn halový kostel s velkorysou výzdobou. Z původní stavby se zachovaly tři románské věže. Zejména však velkolepý, unikátní lustr z r. 1130; bohatě zlacená měď, průměr 5m, obvod 16 m, 12 pozlacených polí, každé nese 4 svíčky, 12 pozlacených věžiček , vysokých téměř 1 m. Románské dílo ohromí velikostí, bohatě zdobenými ornamenty, také množstvím figur a reliéfů. Zachovaly se jen tři další skvosty tohoto typu, a sice jeden v Cáchách, dva v Hildesheimu. Dalším unikátem je antependium, pozlacené figurální obložení oltáře z l. 1130-1140. Zachoval se také románský náhrobek z r. 1180. Vstupné pouze s průvodcem: 65 EUR / skupina, k tomu 4,5 EUR /osoba.

Následuje zpáteční cesta do Prahy.

NA ROK 2022 PLÁNUJEME DOLNÍ SASKO