Chodsko a Domažlice

Termín: 12. června 2021 ( sobota)

Průvodce: paní Pavla Lesovská

Odjezd, sraz: odjezd v 6,45 hodin, metro A Dejvická. Odjíždíme z Evropské třídy z druhé strany, než je hotel Diplomat - to znamená ve směru z Prahy ven, ze zastávky MHD, kousek od ní odbočuje doprava Šolínova ulice a poblíž ní jsou kiosky s občerstvením. Sraz v 6,35 hodin.

PROGRAM:

Z Prahy odjezd jihozápadním směrem, první zastávka městečko Bor (4 500 obyvatel), v údolí Lužního potoka, 14 km jihovýchodně od Tachova, poprvé zmiňováno v r. 1263. Dominantní památkou je zámek obklopený parkem a rybníkem. Hrad založili potomci Ratmíra ze Skviřína patrně okolo poloviny 13. stol. jako vodní pevnost s mohutnou válcovou věží se zdmi o síle až 3,5 m. Věž se dochovala dodnes a je nejvýznamnějším zbytkem starého hradu. Před r. 1362 byla vystavěna hradní kaple sv. Vavřince, později byla zaklenuta sklípkovou klenbou. Na počátku 16. stol. byl původně obranný hrad pozdně goticky přestavěn a značně rozšířen. Další velká přestavba se uskutečnila v 19. stol. ve stylu tehdy módního pseudogotického slohu. Zámecký areál v Boru je cenným komplexem, který utvářela prakticky všechna slohová údobí od raného středověku až do 19. století. Je významným dokladem vývoje hradní architektury a její přeměny v pohodlný zámek. Celý objekt prochází postupně rekonstrukcí, návštěvníkům byl zpřístupněn v r. 2003.

V dějinách Boru figurují pouze tři šlechtické rody, které město a hrad v uplynulých staletích držely. Ratmírovi potomci, páni z Boru a pozdější Švamberkové vlastnili město až do r. 1650, tedy plných 400 let. Od Švamberků zámek odkoupil Zikmund Bedřich von Götzen. V r. 1720 jej prodal rodu Löwenstein – Wertheim, kteří panství drželi až do r. 1945.

Prohlídkové trasy: Zámek a věž, zahrnuje hradní kapli sv. Vavřince, Švamberský sál se sklípkovou klenbou, obrazovou galerii, zámecké salonky, věž ( výstup pozvolný po 117 schodech), ochoz ve výšce 30 m slouží jako rozhledna , nabízí krásný výhled do krajiny.

Vstupné : plné 80Kč / snížené 60 Kč.

Zámek, věž, loreta, kromě viz výše ještě prohlídka lorety naproti zámku. Vstupné: plné 130 Kč/ snížené 110 Kč.

Poběžovice ( 1600 obyvatel), městečko v malebném prostředí Chodské pahorkatiny, připomínané již ve 14. stol. V r. 1459 městečko koupil Dobrohost z Ronšperka, postavil zde hrad a v r. 1502 přejmenoval městečko na Ronšperk. Tento název se používal až do r. 1921. V r. 1846 koupili zdejší panství příslušníci rodu Coudenhove, setrvali zde až do r. 1945. Rakouský diplomat Jindřich Coudenhove- Kalergi měl japonskou manželku Micuko Aojamu. Jako připomínka jejího pobytu v Poběžovicích vznikla kamenná japonská zahrada. Byla vytvořena týmem architektů a umělců, kteří patří v Japonsku k nejlepším. Symbolizuje mj.mír po obou stranách hranice, mír mezi kontinenty a návrat k hodnotám. Energie, která byla do kamenů vtisknuta, vyjadřuje úctu a náležitost k rodině, k bližnímu svému.

Hrad a zámek Poběžovice ( veřejnosti nepřístupný vzhledem k technickému stavu), jádro stavby pochází z 15. stol. , kdy zde stál vodní hrad. Byl opevněn hlubokými příkopy a mohutnými hradbami. V l. 1682-95 byl upraven na raně barokní zámek s nádvořím, které lemují arkády s pavlačemi. Poslední majitelé nechali přistavět pseudorenesanční bránu a zámeckou věž. V interiéru dochovány nástěnné malby z 15. a 16. stol. a prostory bývalé hradní kaple. Na náměstí socha sv. Jana Nepomuckého, raně barokní kamenná plastika od J. Brokoffa je z r. 1682, v r. 2016 restaurována. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, připomínán v 15. stol., později přestavován. Židovský hřbitov, asi 0,5 km severozápadně od Poběžovic, nejstarší náhrobek je z r. 1634.

Schovaná v údolí potoka Pivoňky mezi svahy Haltravy a Pivoňských hor leží ves Pivoň ( 43 obyvatel). Na jižním okraji obce je situován areál bývalého augustiniánského kláštera. Údaje o jeho založení se různí, uvádí se např. rok 1147, kdy se zde usadili poustevníci. Ale první písemná zmínka o klášteře pochází až z r. 1379. Místo údajně vybral český král Přemysl II. Otakar, který augustiniány na popud papeže do Čech pozval. Vedla tudy totiž jedna z větví řezenské stezky, pro klášter významný zdroj příjmů. Podle legendy byl klášter založen dokonce již knížetem Břetislavem I., na památku vítězství v bitvě s německým králem a římským císařem Jindřichem III. V průběhu husitských válek řeholníci sice konvent opustili, ale objekt nebyl nijak výrazně poškozen, totéž se opakovalo v průběhu třicetileté války. Klášter plnil svou roli až do r. 1787, kdy byl dekretem císaře Josefa II. zrušen. V r. 1800 byl klášter přeměněn na zámek, od r. 1848 byl v majetku rodu Thun – Hohenstein a poté až do r. 1945 vlastnil objekt rod Coudenhove- Kalergi. V r. 1945 se nakrátko v klášteře usídlila armáda, v 50. letech pohraniční stráž. V r. 1953 vyhořel klášterní kostel. Poté zde sídlil státní statek, vnitřní zařízení bylo zdevastováno a celý objekt se postupně změnil v trosky. Areál není v současnosti veřejnosti přístupný, péčí občanského sdružení Aurelius se postupně obnovuje. Cílem je stavby v budoucnu využít jednak jako turistické a kulturní zařízení a jako charitativní útulek pro děti z oblastí postižených živelnými pohromami a válečnými konflikty a také pro zdravotně postižené seniory. Nejcennější částí areálu je jednolodní klášterní kostel Zvěstování Páně. Jeho gotický pravoúhlý presbytář s křížovou klenbou vznikl nejspíše v 60. letech 13. stol. a patří k nejstarším gotickým stavbám u nás.

Výhledy, (705m), významný turistický bod Chodska, vzdálený 2 km jižně od Klenčí p. Čerchovem ( zeleně značená Baarova stezka). V r. 1933 zde byl podle návrhu Ladislava Šalouna postaven pomník Jindřichu Šimonu Baarovi. Od pomníku je překrásný výhled na celé Chodsko.

Dvanáct metrů vysoký žulový pomník byl slavnostně odhalen 5. července 1933, přihlíželo 37 000 diváků. Po dobu 2. světové války byla socha uschovánav Chodském hradu v Domažlicích. Podstavec byl německou armádou rozbit 8. září 1940 a kameny byly použity na stavbu mlékárny ve Waldmünchenu. Druhé odhalení sochy se uskutečnilo 5. července 1947.

Klenčí pod Čerchovem ( 1400 obyvatel), jedna z privilegovaných chodských vsí byla založena před r. 1325 a v r. 1680 povýšena na město. Název souvisí s vykácením klenovského lesa, tedy„ klenčí“. Zajímavým zdrojem obživy obyvatel bylo zajišťování přípřeže k povozům, stoupajícím od Klenčí do Capartic po výstavbě silnice v l. 1819-22. Městečko trpělo mnoha vojenskými vpády, při bombardování v květnu 1945 bylo zničeno 50 usedlostí včetně rodného domku J. Š. Baara. Díky věhlasu, o který se zasloužil právě J. Š, Baar se stalo oblíbeným letoviskem a zároveň vyhledávaným centrem chodských lidových tradic.

Jindřich Šimon Baar (7.2. 1869-24.10. 1925), klenečský rodák, katolický kněz, básník a spisovatel. Baarův památník, se vžitým názvem Baarovo muzeum byl ustaven podle jeho poslední vůle. V závěti odkázal celý svůj majetek , tj. dům č. 140, jeho zařízení a sbírky svému rodnému městysi. A též vyslovil přání, aby dům sloužil místní kultuře a osvětě a aby v něm byla knihovna s čítárnou a malé muzeum se sbírkami. Jeho přání bylo splněno, už v r. 1926 vznikla první expozice. Otevírací doba sobota: 10-12, 13-17 h.

Tradice výroby chodské keramiky v Klenčí sahá do r. 1835, v r. 1920 bylo založeno družstvo Chodovia. Od svého vzniku do současnosti rozvíjí nepřetržitě jako jediný výrobce bohatou tradici chodských hrnčířů.

Újezd ( 420 obyvatel), dříve také Kozinův Újezd nebo Újezd u Domažlic, v chodském nářečí Houvězdo, 5 km západně od Domažlic. Privilegovaná chodská obec, první písemná zmínka o vsi je z r. 1325. Místní rodák, sedlák Jan Sladký, zvaný Kozina, bojoval na konci 17. století v Praze u zemského soudu za práva Chodů proti tehdejšímu pánovi Wolfu Maxmiliánovi z Lamingenu, známému jako Lomikar. Během jednání soudu v Praze vypuklo na Chodsku povstání, Kozina byl zajat a vězněn jako buřič. Nakonec byl v Plzni dne 28. listopadu 1695 popraven . V r. 1895 byl nad obcí Újezd na vrchu Hrádek ( 585 m ) k jeho poctě postaven pomník. Pamětní síň Jana Sladkého Koziny byla otevřena v Kozinově statku v r. 1958. Expozice je po rekonstrukci zaměřena na historii chodské rebelie a na život Chodů. Zhlédnout je možné dříve používané hospodářské nástroje, chodské kroje , poznat místní obyčeje a zvyky. Otevírací doba: út-ne: 9-12h, 12,30-17 h. Vstupné: 30 Kč.

Domažlice (11 000 obyvatel), již v 10. stol. tady trhová osada chránila obchodní stezky směřující do Čech. V l. 1262-65 založil Přemysl Otakar II. královské město ke střežení západní hranice. Současně vznikl i Chodský hrad, na němž sídlil královský purkrabí a od r. 1328 chodský soud a rychtář. Půdorys středu města je odlišný od jiných sídel, zakládaných Přemyslem Otakarem II., protože náměstí je protáhlé, vzniklo přímo při obchodní cestě. Dominantou je 56 m vysoká a o 70 cm vychýlená věž, původně Hláska a dnes součást kostela, upravená jako vyhlídkové místo. Dolejší brána, byla součástí městského opevnění již od jeho založení v 60. letech 13. stol. Současná podoba brány je výsledkem rekonstrukce z r. 1905. Nejvyhledávanější památkou je Chodský hrad. V počátcích královského města to byla dokonalá pevnost. Měl svou vlastní fortifikaci po francouzském a německém vzoru a ohrazen byl zřejmě i vůči městu. Právě tady se odehrávaly některé důležité sněmy, bezpečné útočiště zde r. 1316 nalezl i král Jan Lucemburský. V r. 1592 zachvátil Domažlice velký požár, vyhořel i hrad. Pak zůstal 130 let v troskách a byl využíván jen minimálně. Barokní přestavba v l. 1726-27 a úpravy v r. 1830 daly hradu dnešní podobu. Jednotlivé části hradu pak sloužily jako solnice, cejchovní úřad, okresní hejtmanství a ve 20. stol. jako muzeum. Nejstarší muzeum na Domažlicku dokumentuje historii Chodska, ale také představuje bohaté etnografické sbírky. Po započatých opravách v r. 1992 však v dubnu 1995, krátce před dokončením rekonstrukce, zachvátil objekt požár. Následná obnova skončila v červnu 1998. Nová expozice je zpřístupněna od května 1999, průběžně se obměňuje a vyvíjí. Otevírací doba: po-ne : 9-12h, 13-17 h. Vstupné: plné 50 Kč/ snížené 30 Kč.

Následuje zpáteční cesta do Prahy.

Návrat : předpokládaný příjezd okolo 20,00 hodin na metro A Dejvická

Kilometry orientačně: Praha – Bor - 143 km; Poběžovice – 30 km; Pivoň - 6 km; Výhledy- 20 km; Klenčí pod Čerchovem - 1 km;

Újezd – 10 km; Domažlice - 6 km; Praha - 145 km