Doupovské hory

Na všech současných mapách nejrůznějšího charakteru dnes v prostoru zhruba mezi Karlovými Vary, Kadaní a Lubencem nenalezneme nic víc než zeleně vyplněné vrchoviny. Přesto se nejedná o chybu v tisku. Prostor o rozloze cca 280 km² po Doupovském okrese zabral Vojenský újezd Hradiště. Přitom se zde krajina vyvíjela od středověku až do počátku 2. poloviny století jako malebný kout Čech s převážně německým osídlením a pod vlivem německé kultury.
Velký zlom v kontinuitě historického vývoje nastal po roce 1945, kdy bylo německé obyvatelstvo postupně odsunuto a až do roku 1953 namáhavě nahrazováno osídlením českým. Definitivní konec zdejšího osídlení nastal v roce 1953, kdy bylo započato s budováním vojenského výcvikového prostoru Československé lidové armády na ploše 331,5 km. V praxi to znamenalo likvidaci města Doupova i 67 osad a obcí. Mizely horské samoty a dvorce s celou sítí kamenitých a štěrkových silnic a horských cest. Zničena byla valná většina uměleckých a historických památek, mimo jiné kostel sv. Alžběty s freskami J. Kramolína, hřbitovní kostel sv. Wolfganga. Torza sochařské výzdoby Doupova (socha sv. Rocha, sv. Vavřince, sv. Floriána a Panny Marie) můžete vidět v přízemí valečského zámku. Před budovou zámku jsou k vidění části mariánského sloupu včetně erbu rodu Verdugo.

Odjedeme od metra A Dejvická v 7.30 h. Po karlovarské dálnici a pak silnici přijedeme do Lubence, v sousední vsi Libyně je v kostelíku sv. Jiljí muzeum vitráží. Vzniká díky sdružení Za záchranu kostela sv. Jiljí a firmy Skloart, v muzeu si budeme moci prohlédnout kopie vitráží z různých historických období, jejichž originály naleznete po uměleckých muzeích a kostelech celé Evropy. V kostele se zachovaly gotické fresky s květinovými motivy a erb pánů ze Strojetic z počátku 16. st., dále jsou zde zajímavé klenby a unikát – dvojité gotické okénko v čele oltáře.

Areál zámku Valeč tvoří ojedinělou ukázku vrcholně barokního stavitelství a krajinného urbanismu. V zámeckém parku můžete obdivovat teatron (hlediště antického divadla), letohrádek, skleník, iluzivní brány a sochy M. B. Brauna. Při prohlídce interiérů zámku se nejedná o klasickou expozici, ale seznámíte se se stavem objektu po částečné obnově. Množství obnažených konstrukcí vám více přiblíží stavební historii objektu. Nebudete ochuzeni ani o část zrestaurovaných interiérů – především o Braunův sál s barokní výzdobou. Naprostou raritou je pak audiovizuální expozice zachráněných gotických fresek z doupovského kostela sv. Wolfganga. Návštěvu zámeckých interiérů obohacují výstavy současného umění, expozice je věnovaná i Doupovským horám a tamním zaniklým vesnicím. V objektu bývalé kovárny (zvláštní vstupné) se skrývá jeden z nejrozsáhlejších souborů soch z dílny barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Tváří v tvář se zde setkáte se 28 sochami a sousošími. Tyto originály původně zahradních plastik jsou zde nabídnuty vašemu pohledu a prožitku. Sochy jsou prezentovány pomocí scenických světel a zvuku s možností nastavení různých atmosfér. Prohlídky zámku jsou volné, bez průvodce.

Stavba zámeckého kostela byla plánována již od roku 1710 v závěti hraběte Jana Kryštofa Kagera ze Štampachu. V té se uvádí, že si hrabě přeje být pohřben v kryptě nově postaveného kostela Nejsvětější Trojice. Zároveň v ní zavazuje své dědice, aby kostel dokončili podle původních plánů. Nedávná rekonstrukce proběhlě díky norskému grantu. V sousedství stojící trojboký barokní pískovcový sloup se sousoším Nejsvětější Trojice se vyznačuje bohatou figurální výzdobou. Sloup z roku 1727–1730 je připisován sochaři Antonínu Braunovi, který jej provedl podle návrhu Ferdinanda Maxmiliána Kaňky. Ve Valči je také barokní křížová cesta.

Poutním místem regionu Karlových Varů je Andělská Hora se zříceninou hradu a poutním kostelem Nejsvětější Trojice z r. 1712, jehož zvláštností je zcela pravidelná trojúhelníková dispozice. Hrad Andělská Hora byl založen na sklonku 14. st., od r.1428 hrad držel husitský vojevůdce Jakoubek z Vřesovic a podnikal odtud vojenské výpady, za třicetileté války byl vypálen Švédy, záhy byl však obnoven a obýván až do r.1718, kdy vyhořel i s městečkem v podhradí. Dnes zůstala z hradu jen zřícenina, která je i přesto pro svou dominantní polohu s dalekým kruhovitým výhledem (zejména na blízké Doupovské hory) oblíbeným výletním místem. V roce 1786 ji navštívil i německý básník Johann Wolfgang Goethe. Poblíž kostela stojí památná lípa, u níž kdysi vyvěrala studánka, jejíž voda prý zázračně léčila četné nemocné poutníky. Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/zricenina-hradu-andelska-hora.

Z Andělské hory pojedeme krajinou Doupovských hor do údolí Ohře a do lázní Kyselka. Léčivé prameny byly využívány už někdy v 16.st., první lázeňské budovy vznikají od roku 1826, v polovině století lázně navštívil řecký král Otto I., jejich bouřlivý rozvoj je spojen se jménem Heinricha Mattoniho, který si hlavní pramen pronajal v r. 1867. Procházku lázněmi (které jsou na počátku rozsáhlé rekonstrukce) začneme u Mattoniho vily (vlajková loď lázní, ale v dezolátním stavu), pokračujeme k Ottovu pavilónu a prameni, pomníku Mattoniho, Jindřichovu a Švýcarskému dvoru, Vilemínce a Stallburgu. Pak vystoupá me k Löschnerovu pavilonu, kde je umístěno muzeum,byl postaven roku 1907. Sloužil jako provozovna, v níž se stáčela stejnojmenná minerálka. Budova inspirovaná švýcarskou alpskou architekturou nese jméno po lékaři Dr. Josefu Löschnerovi, příteli zakladatele tradice stáčení minerálek v Kyselce Heinricha Mattoniho. Expozice muzea se věnuje především historii stáčení minerálních vod v Kyselce a zejména Heinrichu Mattonimu, který zdejší minerální vodu proslavil. Prohlédnete si řadu historických dokumentů a dobových reálií, jako jsou fotografie, certifikáty ochranných známek, obchodní korespondence, mapy, projekty realizovaných i nerealizovaných staveb či historické lahve. A porovnáme se současným stavem.

Na závěr zájezdu průjezd malebným hlubokým údolím Ohře při hranici vojenského prostoru Hradiště do Klášterce nad Ohří (v případě dostatku času zastávka a procházka: zámek s parkem, salla terrena, kostel, radnice, náměstí event. káva). Pak vyjedeme do Podkrušnohorské pánve, okolo elektrárny Prunéřov a po kraji Chomutova k dálnici směr Praha.