MÁLO ZNÁMÉ SEVERNÍ ČECHY

Z Prahy pojedeme od stanice metra C Kobylisy v 7.30 h směr Mělník, Dubá a Zahrádky. Obec Zahrádky se rozkládá 6 km jižně od České Lípy, v půvabném kraji romantického básníka Karla Hynka Máchy. Získala již několik ocenění v soutěži Vesnice roku. Dominantou je zámek na skalní hraně nad údolím Robečského potoka. Byl postaven Janem z Vartenberka v renesančním stylu v polovině 16. století . Původně nesl jméno Nový zámek a jeho okolí Novozámecké panství (dodnes pojmenování připomíná blízký Novozámecký rybník). Roku 1623 koupil zámek Albrecht z Valdštejna, v polovině 17. století pak přešel do rukou Kouniců. Ti jej v 2. polovině 18. století přestavěli v pozdně barokním stylu. Ve 20. letech 19. století proběhly úpravy empírové. Čtyřkřídlá budova se čtyřmi věžemi v rozích sloužila ve 2. polovině 20. století jako Domov mládeže zřízený Ministerstvem zahraničního obchodu a středisko jazykové a odborné přípravy zahraničních studentů. V současnosti je v majetku Univerzity Karlovy. Po požáru v roce 2003 probíhají rozsáhlé opravy. Zámek je obklopen parkem se vzácnými dřevinami a sochami. U Novozámeckého rybníka krásná přírodní partie s průrvou Robečského potoka.
Zámek Stvolínky vznikl na místě staré gotické tvrze s vodním příkopem. Tvrz byla v l. 1520-1538 přestavěna na renesanční zámek s arkádami na vnitřním nádvoří, který později prošel barokními úpravami. Ve 2. polovině 18. století byl obohacen o prvky rokoka . Nejvýznamnějším majitelem byl Adam Hrzán z Harrasova a později litoměřické biskupství, kterému zámek sloužil jako letní rezidence. Během 20. století byl využíván jako sušárna, kovárna, byty, depozitář okresního muzea v České Lípě a okresní archiv. V současnosti zámek prochází opravami a příležitostně je využíván při kulturních akcích. Zámek dodnes ukrývá cenné pozůstatky původní gotické tvrze i pozdější renesanční přestavby. Najdeme zde i barokní štuky a částečně odkryté vzácné fresky. Na zdi zámku jsou umístěny zajímavé náhrobní kameny. Kolem bývalý zámecký park s památnými stromy.
Blízké Konojedy ( část města Úštěk) se rozkládají na úbočí Dubí hory v severním výběžku Českého středohoří. Zámek a kostel Nanebevzetí Panny Marie tvoří jeden celek na základech původní gotické tvrze ze 14. století. Tvrz byla v polovině 16. století přestavěna na renesanční zámek. Ten však byl v 1. polovině 18. století zbourán a na jeho místě byl vystavěn dnešní barokní kostel s navazujícím klášterem. Po zrušení kláštera v r. 1786 byly budovy na přelomu 18. a 19. století upraveny na barokní zámek, jehož podoba je zachována dodnes. Posledním majitelům, rodině Delhaesů, byl zámek v roce 1945 zkonfiskován. Kostel byl velmi poškozen v roce 1945 výbuchem munice v blízkém lomu. Od roku 1945 vlastnila areál bezmála 40 let armáda. Od r. 2008 je konojedský zámek i kostel ve vlastnictví pana Vladimíra Přibyla, který se postupně snaží celý areál zachránit. Méně známým krajem přes Verneřice a Valkeřice, romantické údolí Ploučnice se zříceninou hradu Ostrý (Scharfenstein).
Následuje městečko Benešov nad Ploučnicí, jehož počátky sahají do 13. století, kdy tudy vedla stezka spojující údolí Labe s cestou vedoucí z Prahy do východního Saska a Lužice. Dochoval se velmi významný komplex dvou oddělených samostatných zámeckých celků- Horního a Dolního zámku. K nim můžeme připojit ještě třetí doklad jedinečné renesanční architektury, přilehlý farní kostel Narození Panny Marie. Všechny tři stavby spojuje míšeňský šlechtický rod Salhausenů. Ti přišli do Čech na počátku 16. století a v duchu saské renesance zde rozvinuli významné stavební aktivity. Jedinečnou renesanční podobu obou zámeckých objektů ( vzácně se vyhnuly účelovým módním přestavbám) citlivě doplňují zdejší expozice dobového nábytku, porcelánu, zbraní, obrazů, grafik i uměleckých řemesel, evokující život drobné šlechty na panském sídle v 16. a 17. století. Svažité náměstí s oběma zámky vytváří velice působivý celek, od roku 1992 městská památková zóna. Mezi historickými domy vyniká Dům Konojedů s renesančními štíty.
Česká Kamenice, na řece Kamenici, město vzniklo ve 2. polovině 13. století pod hradem na Kamenném vrchu. Bylo obehnáno hradbami, do dnešních dnů se zachovala Zámecká brána. Obdélníkové náměstí zdobí domy v empírovém a novogotickém slohu. Nelze přehlédnout věž kostela sv. Jakuba staršího, je 46 metrů vysoká, byla původně součást městského opevnění. Kostel byl gotický, dnes se v gotickém trojlodí mísí rokoko, renesanční a klasicistní prvky. Na území České Kamenice se stýkají tři chráněné krajinné oblasti: Lužické hory, Labské pískovce a České středohoří.
Město Děčín leží na soutoku Labe a Ploučnice v hlubokém údolí lemovaném vysokými srázy Pastýřské stěny a Stoličné hory s nápadnou dominantou zámku. První písemná zmínka pochází z roku 993, osídlení přirozeně vzniklo podél řeky Labe, kudy vedla i významná obchodní cesta. Přemyslovské hradiště na skále bylo založeno jako správní centrum ke střežení labské vodní cesty. Později bylo nahrazeno kamenným hradem, pod kterým založil Přemysl Otakar II. královské město Děčín. Panství spravované z královského hradu postupně přešlo na rod Markvarticů, Vartenberků, Trčků z Lípy, saský rod Salhausenů, na rytíře z Bünau a nakonec na rod Thun-Hohensteinů. Ti vlastnili zámek do roku 1932. Pak byl vlastníkem stát, v zámku se střídaly armády tak, jak se vyvíjela politická situace. V roce 1991 přešel do vlastnictví města a byl následně rekonstruován. Zámek je obklopený překrásnými zahradami a Mariánskou loukou. Necitlivé urbanistické zásahy v šedesátých letech minulého století připravily město o jeho středověký půdorys. Přesto se však dochovaly různé zajímavé architektonické prvky a historické stavby. Mezi ně patří kostel Povýšení svatého kříže, cenná ukázka barokní architektury a Staroměstský most (z r. 1574 ) přes řeku Ploučnici. Současné město je složeno z původních dvou měst, Děčína a Podmokel, která se spojila teprve v roce 1942.
Následuje zpáteční cesta do Prahy.