Východními Čechami od Smiřic po Ratibořice

Klasická zájezdová trasa s kvalitními památkami. Podtrhujeme kapli Smiřických ve Smiřicích.

Z Prahy pojedeme v 7.00 h od stanice metra Černý Most po dálnici směr Hradec Králové a do městečka Smiřice (3 000 obyvatel), leží v rovině při horním toku Labe. Mezi dvěma rameny Labe byla vystavěna tvrz a kolem ní osada. První písemná zmínka o obci pochází z r. 1361, kdy je zmiňována Eliška ze Smiřic. V 16. stol. byla tvrz přestavěna na zámek, v r. 1659 získaly Smiřice městská práva.

Nejvýznamnější památkou je kaple Zjevení Páně, od r. 1996 národní kulturní památka. Je v majetku města, využívána jako koncertní sál s vynikající akustikou. Uvnitř expozice sochaře a medailéra Milana Knoblocha.

Kapli nechal vystavět v l. 1699-1711 Jan Josef, hrabě ze Šternberka. Za stavitele je považován Kryštof Dientzenhofer ,

i když některé prameny hovoří o Janu Santinim. Kaple je ceněna jako stavebně velmi hodnotná barokní stavba. Její složitý konkávně – konvexně zprohýbaný půdorys má tvar mírně protáhlého osmiúhelníku. Je cenná nejen architektonicky, ale i díky ojedinělému, kompaktnímu, slohově jednotnému interiéru, který od dostavby nedoznal větších změn. Bohatství fresek námětově vázaných k proroctví o Kristově příchodu. Z obrazů kapli dominuje vrcholné dílo Petra Brandla „ Klanění tří králů“ ( r. 1727) na hlavním oltáři ( od r. 2006 národní kulturní památka). Dřevěné lavice, kazatelna s reliéfem Mojžíše na řečništi, oltář Jezulátka a spodní část hlavního oltáře pocházejí z dílny řezbáře K. Devotyho. Cenné varhany, jejichž historie sahá až do r. 1763, poslední obnova v letech 2008-2009.

Zámek, původně tvrz, dnešní dispozice - čtyřkřídlá budova kolem obdélného nádvoří s hranolovým přístavkem na východě, vznikla asi už po polovině 16. stol. Současnou podobu dvoupatrové budovy s nádvorními arkádami získal zámek nejspíše v 1. třetině 17. stol. Umělecky nejzávažnější úpravy byly provedeny kolem r. 1700 za Šternberků.

Nyní je zámek v soukromém vlastnictví a od r. 2013 prochází rekonstrukcí.

Budova smiřického nádraží je unikát mezi nádražními budovami v ČR. Její výjimečnost spočívá v tom, že je jedinou nádražní budovou na území ČR, která je postavena ve stylu loveckého zámečku včetně tzv. „ zvířecího příkopu“. Za svůj vzhled vděčí libereckému průmyslníku a jednomu z hlavních akcionářů pardubicko- liberecké dráhy Johanu Liebiegovi, který se stal v r. 1863 majitelem smiřického panství. S rozhodnutím zřídit ve zdejším zámku své sídlo a ve Smiřicích vybudovat průmyslové podniky souvisela i přeměna dosavadní vlakové zastávky na stanici.

Jaroměř (12 000 obyvatel), ve strategicky výhodné poloze na soutoku Labe s Úpou a Metují vzniklo v 11. stol. přemyslovské hradiště pojmenované po knížeti Jaromírovi. Za Přemysla Otakara II. se vyvinulo v královské město. Listinou z r. 1307 byla městská práva potvrzena a zároveň se Jaroměř stala věnným městem českých královen. Na náměstí, jehož tvar diktoval labský ostroh, stojí měšťanské domy s gotickými a renesančními jádry.

Pozoruhodnou stavbou od architekta J.Gočára je Wenkeův dům (1910), ve kterém je umístěno Městské muzeum (prošlo rekonstrukcí v letoším roce). Uvnitř galerie rodáků - malíře J. Šímy a sochařů Ot. Španiela a J. Wagnera; další expozice: Jaroměř a Josefov očima malířů 19. a 20. st.

Chrám sv.Mikuláše z pozdní jagellonské gotiky patří mezi přední sakrální stavby vrcholné české gotiky, byl původně součástí městského opevnění. Barokní oltář a krypta s mumiemi jaroměřských měšťanů. Ke kostelu přiléhá zvonice s bránou , kterou ve středověku procházela tzv. Polská cesta. Chrám v průběhu staletí několikrát vyhořel. V r. 1904 byl podle plánu arch. Josefa Mockera restaurován. Kostel sv. Jakuba , poprvé zmiňován již r. 1374, v 1. pol. 16. stol. přestavěn ve stylu pozdní gotiky. Je významný především hodnotnými pozdně gotickými portály.

Mariánský sloup z l. 1723-27 je významným dílem M.B. Brauna a jeho sochařské dílny, tvoří dominantu náměstí.

Jaroměřský hřbitov je pozoruhodný sochařskými díly. Jedna z nejkrásnějších soch českého baroka je „ Plačící žena“ z roku 1730 od M.B. Brauna.

K Jaroměři přiléhá císařské pevnostní město Josefov. Dne 3. října 1780 byl císařem Josefem II. položen základní kámen tohoto velkolepého fortifikačního komplexu, který byl za pouhých sedm let poté dokončen a připraven k obraně. Pevnostní město Josefov bylo vystavěné z důvodu ochrany před rozpínavým pruským nepřítelem, který usiloval o rakouská území během několika konfliktů- válek o rakouské dědictví, války o bavorské dědictví a prusko- rakouské války v r. 1866. Josefov je pozoruhodný vnitřním uspořádáním vojenských a civilních budov a jejich jednotným vzhledem. Měšťanské domy pro nejrůznější řemeslníky a jejich rodiny vznikaly na základě osidlovacího patentu, který vydal Josef II. Po obvodu vnitřní zástavby, která podléhala přísnému dodržování pravidel územního plánu je rozmístěno 10 bastionů, 4 půlbastiony, 4 předbastiony, 9 ravelinů a nespočet dalších hradebních prvků. Součástí tohoto složitého systému jsou zátopové kotliny, hradební příkopy nebo původně 45 km dlouhá síť podzemních chodeb. V současnosti pevnostní město nabízí k navštívení několik zpřístupněných částí a muzeí.

Nová radnice v Josefově byla postavena v l. 1883-1844 v novorenesančním slohu. Sochy na průčelí představují Důstojnost a Spořivost. V přízemí jsou zazděny renesanční náhrobky pána a paní z Plesu ( majitelů vesnice Ples, na jejímž území vyrostla pevnost Josefov). Kostel Nanebevstoupení Páně v Josefově je jednolodní empírová stavba z l. 1805-1811, kostelní věž je zdáli viditelná.

Česká Skalice (5 000 obyvatel), počátky sídla sahají do 13. století. Novodobá historie města je výrazně spjata se životem Boženy Němcové . Je možno navštívit Barunčinu školu nebo bývalý Steidlerův hostinec , kde je dnes Muzeum Boženy Němcové. Před muzejním areálem se prostírá jiřinkový park se sochou sedmnáctileté Barunky Panklové od sochařky Marie Uchytilové. Kostel Nanebevzetí Panny Marie na místě původní gotické kaple. Dne 12. září 1837 měla v kostele svatbu Božena Němcová. U kostela sochy svatých z dílny M.B. Brauna. Na Husově náměstí pseudogotická radnice, před ní pomník Boženy Němcové.

Vojenský hřbitov byl zřízen v r. 1892 , je zde pohřbena většina padlých z bitvy u České Skalice z r. 1866 při prusko- rakouské válce. Na dohled města se prostírá hladina rekreační nádrže Rozkoš. Byla dostavěna v r. 1972, průměrná hloubka 10 m, voda přitéká umělým přivaděčem, dlouhým 2,3 km , z řeky Úpy.

Ratibořice , leží v údolí říčky Úpy, jsou částí města Česká Skalice. Jsou známé zejména díky spisovatelce Boženě Němcové, která zde prožila dětství a své nejznámější dílo, Babičku, zasadila právě do Ratibořic. Místo je poprvé připomínáno v r. 1388 jako ves s tvrzí. V letech 1702-1712 zde nechal Lorenzo Piccolomini vystavět barokní zámeček s kaplí a přízemním lokajským křídlem, který měl sloužit jako letní a lovecké sídlo. Na začátku 18. stol. byl empírově přestavěn na letní sídlo kněžny Kateřiny Zaháňské. Ta u zámku založila krásný park se vzácnými dřevinami, jezírkem a loveckým zámečkem. V roce 1840 bylo panství prodáno říšskému hraběti Octavianu z Lippe- Biesterfeldu , který nechal v l. 1860-1864 zámek upravit do dnešní podoby.

Nedaleko zámku se nachází areál Babiččina údolí. Vede jím naučná stezka dlouhá 7,5 km (celou neabsolvujeme). Začíná u Barunčiny školy v České Skalici, dále pokračuje k ratibořickým památkám- zámek, panský hostinec, pomník Babičky, Rudrův mlýn, vodní mandl, staré bělidlo, Viktorčin splav na řece Úpě. Stezka končí u Rýzmburského altánku.

Následuje zpáteční cesta do Prahy.