ZAPOMENUTÝM KRAJEM NA DŽBÁNU I POD DŽBÁNEM

Na trase navštívíte mále známé zámky Stekník a Nový hrad u Jimlína, klášter Ročov, poznáte přírodu nízkého pohoří Džbán, které odděluje Lounsko a Rakovnicko, vystoupíte ke zříceninám hradu Pravda, ve vsi Kounov si připomenete
pravěkou historii toho kraje a v Mšeckých Žehrovicích se setkáte v blízkosti staletého buku se soškou Kelta. Polední
občerstvení Vám nabídne turistická chata Stříbrník (Červeňák) pod Frotzelovou rozhlednou (dříve Ejemova chata) s výhledem na České středohoří, Krušné hory , Doupovské hory i Džbán.

Doprava:: bílým pohodlným autobusem Mercedes, řidič p. Milan Peterka (tel. +420 602 325 019). Autobus vybavený WC, klimatizací

Odjezd, sraz: v 7.25 h sraz, 7.30 h odjezd od stanice metra A Dejvická z Evropské třídy, z druhé strany, než je hotel Diplomat - to znamená ve směru z Prahy ven, ze zastávky MHD, kousek od ní odbočuje doprava Šolínova ulice a poblíž ní jsou kiosky s občerstvením

Průvodce: Marcel Ludvík (tel. 603 281 048)

Pojedeme z Prahy ve směru na Slaný a Louny. První zastávka bude na zámku (někdy se o něm mluví jako o nejmladším hradu v Čechách) Nový Hrad u Jimlína. Je pěkně opravený a zpřístupněný veřejnosti. Stojí na místě tvrze (její majitel bojoval v bitvě u Kreščaku), zde byl v r. 1465 založen hrad, přestavěn renesančně a barokně . Na trase klasického Zámeckého okruhu probíhají rekonstrukce (rytířský sál, barokní salonky, dámské a pánské ložnice). Absolvujeme druhý okruh gotickými jižními sklepy, lapidáriem, prádelnou, sušárnou, svatebním salonkem, kaplí, hodovní síní s černou kuchyní, uvidíte gotické fresky. Také můžete vystoupit na věž. A samozřejmě uvidíte rozsáhlé zámecké exteriéry.

Nedaleko od Jimlína stojí ve vesnici Stekník (vesnická památková zóna) poblíž toku řeky Ohře zámek Stekník. V okolí se pěstuje nejlepší chmel v Čechách . Na místě středověké tvrze vznikl v 17.st. barokní zámek přestavěný rokokově, v r. 1949 byl československým státem odkoupen na základě mezistátní dohody se Švýcarskem. Prohlídkový okruh připomene osudy rodiny švýcarského konzula Gerolda Déteindre, která vlastnila zámek v letech 1907–1949. Těšit se můžete na interiéry soukromých salonů v západním křídle, jejichž součástí je pánský pokoj, rohový pokoj, zámecká kuchyně a jídelna. Součástí trasy jsou také dva reprezentační prostory, oba jsou zdobeny pozdně barokní freskovou výmalbou (v hlavním sále s motivy čtyř živlů, v sala terreně, která propojovala zámek s terasovitou zahradou, s motivy antických božstev). Prohlídka je ukončena návštěvou kaple Navštívení Panny Marie. Zámecká zahrada patří k jedněm z mála zachovalým italským zahradám u nás v Čechách. Nechal ji vybudovat hrabě Jan František Kulhánek z Klaudensteinu a to pro svou budoucí ženu hraběnku Marii Franciscu z Hohenembs.

Pokračujeme krajinou při řece Ohři, projíždíme Postoloprty (zde velký barokní zámek ve špatném stavebním stavu). Mezi veřejností jsou málo známé události z r. 1945 známé pod názvem Postoloprtský masakr. V červnu 1945 byli v Postoloprtech shromážděni Němci z obce i okolí. Muži a chlapci od třinácti let byli internování do kasáren, ostatní byli poslání do lágru v místní bažantnici. Velká část z Němců včetně několika dětí byla popravena. V roce 1947 bylo exhumováno 763 těl, odhady počtu obětí se ale liší. Někteří historici udávají 800–1 000 obětí, nejvyšší odhady hovoří o 2 000–3 000 mrtvých. Po únoru 1948 byla celá událost ututlána. V Evropě co do rozsahu a počtu obětí masakr v Postoloprtech překonal až Srebrenický masakr v roce 1995. Projedeme Lenešice (zde soukromý renesanční zámek, velmi pěkně opravený).Naším cílem je vrch Stříbrník (271 m, též Červeňák nebo Červený vrch) s turistickou chatou a rozhlednou. Na vrcholku stojí jediná horská chata na Lounsku, a to Ejemova chata s Frotzelovou rozhlednou, postavená roku 1911. Celková výška rozhledny je 12 m, vyhlídková plošina ve výšce 9 m a vede na ni 39 schodů. Odtud se otevírá výhled na město Louny, pohoří Džbán, Doupovské hory, Krušné hory a České středohoří. Zde možnost rychlého občerstvení (ne dvouhodinový oběd).

Projedeme obec Dobroměřice a najedeme na starý inundační most přes Ohři (pohledy na královské město Louny) a dostaneme se do pohoří Džbán. Je zároveň přírodním parkem na rozhraní okresů Rakovník, Louny a Kladno, nejvyšší výšky dosahuje vrch Louštín u Krušovic (538 m), jen o dva metry je nižší hora Džbán (536 m). Pro Džbán jsou charakteristické rozsáhlé náhorní roviny oddělené hlubokými a širokými údolími. Náhorní roviny jsou pokryty 3 až 12 metrů silnou opukovou vrstvou. Opuka je tvrdá, ale leží na měkkém pískovci, takže jakmile na kraji opuka zvětrá, nastává rychlá svahová eroze . Velká část Džbánu je pokrytá lesy. Náramky z džbánské švartny, výrobky keltských řemeslníků z doby železné, se ve své době nosily v celé Evropě. Kounovské kamenné řady zase připomínají slavné megalitické aleje ve francouzském Carnacu.

První zastávkou v nitru Džbánu bude augustiánský klášter v Dolním Ročově. Klášter založil Albrecht starší z Kolowrat, který je považován za zakladatele rodu Kolowratů. V roce 1352 se stal majitelem Ročova a po souhlasu císaře Karla IV. z roku 1373 zakládá klášter. Podle historie ho zasvětil Panně Marii, která jeho ženě Anně ze Žeberku pomohla k mužskému potomkovi. První mniši přicházejí do kláštera roku 1376. Albrecht daroval klášteru gotickou Madonu s Ježíškem, která je dodnes součástí klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie a sám je zde pohřben. Klášter zůstal po třicetileté válce zcela zničen, svou současnou podobu získal v průběhu 18. století. Na jeho obnově se podíleli významní barokní stavitelé Santini, Dietzenhofer a Lurago. Roku 1746 byl položen základní kámen ke klášternímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie, vysvěcen 1750. Klášter byl v roce 1950 zásahem státní bezpečnosti uzavřen. V ročovském klášteře byli určitou dobu vězněni například hudební skladatel a zpěvák R.A. Dvorský a českoslovenští hokejisté v čele s hokejovým hráčem a trenérem Augustinem Bubníkem, odsouzení v roce 1950 v procesu s tzv. „protistátní skupinou Modrý a spol.“. Od 60. let pak sloužil jako psychiatrická léčebna pro děti. Po roce 1989 získali klášter zpět augustiniáni, kteří chtěli navrátit klášteru původní účel a léčebnu vypověděli. Jejich plány se však nezdařily. Nynější nájemce pracuje na rekonstrukci kláštera a ten je částečně zpřístupněný. Je možné vidět rajský dvůr, bývalý refektář (dnes knihovna) a v objektu je také výstava o historii kláštera včetně doby komunistické nesvobody. V kostele můžete vidět např. gotickou opukovou sochu Področovské Madony s Ježíškem (1,25 metrů vysoká), ta se stala nejznámějším symbolem kláštera. Dodnes je umístěna v prosklené vitríně na hlavním oltáři. Je jí připisováno mnoho zázraků, čímž se toto místo proslavilo. Nejvíce poutníků do Ročova putuje o každoroční pouti, při níž vždy zazní i tzv. Ročovský Zdrávas, složený právě na počest Matky Boží. O milostné soše a klášteru existuje mnoho pověstí a příběhů, které byly zpracovány v různých publikacích.

Dalším bodem programu je návštěva zřícenin hradu Pravda. Písemné zprávy vztahující se ke hradu Pravda jsou velmi skromné. Mladší úpravy, spojené s rozšířením hradu a s výstavbou impozantního zemního opevnění, lze pak přičítat pánům z Kolowrat. Realizoval je patrně Beneš řečený Svině, který před rokem 1432 získal pnětlucké panství s tvrzí. Hrad měl unikátní obranný systém s mohutným okružním valem plnícím úlohu štítové zdi, který reagoval na rychlý rozvoj válečnictví za husitských válek, zejména rozmach palných zbraní a dělostřelby. Již roku 1593 se písemné prameny o hradě vyjadřují jako o zpustlém. V roce 1868 a později, v souvislosti se symbolickým pojmenováním, byla zřícenina vyhledávaným místem táborů lidu. Zřícenina hradu Pravda bývá označována za spojovací článek mezi gotickými hrady a barokními pevnostmi. Poloha hradu umožňovala daleký výhled a byla velice výhodná z hlediska obranyschopnosti. Hrad měl trojúhelníkový půdorys, kolem stával poplužní dvůr s poli, a dovnitř se vcházelo z východní strany přes most dvojitou bránou, která ještě v 19. století byla zaklenuta románským obloukem.V současné době jsou patrné dva obranné valy, příkop okolo celého hradu, po téměř celém obvodu jsou zachovány hradby, částečně je zachována dělová věž u vstupu do hradu a dochovaly se i části zdiva hradního paláce. Patrná je také podzemní chodba, která se táhne od hradu východním směrem, místy je však již propadlá.

Na hrad vede značená stezka, délka trasy 660 m, převýšení 50 m (nebo vozová cesta, délka 840 m).

Pokračujeme autobusem rozlehlými lesními komplexy. Pojedeme poblíž pravěkých Kounovských kamenných řad. Jde o 14 rovnoběžných řad z velkých kamenů, dlouhých až několik set metrů, jejichž účel se nepodařilo objasnit (pravěké astronomické zařízení starých Keltů či vyznačení drah pro závody koňmo). Jsou vzdálené cca 2 km od naší trasy. Na kopci Špičák jsou kamenné menhiry. Více se o zdejších pravěkých památkách dozvíme v malém muzeu v obci Kounov. Odtud přes chmelařské a opukové obce Mutějovice a Hředle a na karlovarskou dálnici. Mineme pivovarské Krušovice (nad nimi hora Louštín) a zabočíme do Nového Strašecí . Ve zdejším muzeu je nová expozice, jejímž středobodem je hlava Kelta. Anebo si tu můžete odskočit na malé občerstvení. Odtud krátká odbočka do obce Mšecké Žehrovice . V místech keltského sídliště 1 km za vsí byla nalezena v r.1943 plastika hlavy Kelta ze 3.století př.n.l. Jde o velmi realistickou skulpturu z místní opuky a zobrazuje patrně keltského druida nebo jinou vysoce postavenou osobu. Má oholenou tvář ozdobenou nakroucenými kníry, na zátylku má drobný copánek. Originál je v pražském Národním muzeu. Její dřevěnou kopii najdete na zdejší úpravné návsi. Nad vsí je pak torzo buku (450 let starý, býval 35 m vysoký).

Vrátíme se k dálnici a za půl hodiny se budeme blížit k závěru zájezdu v Praze..