Zlín a blízké okolí podrobně

Během víkendu poznáte moderní architekturu města, zejména stavby iniciované Tomášem Baťou. Určitě Vás zaujme moderní muzeum věnované např. Baťově době, ale i galérie s cennými výtvarnými díly. Přitažlivé je i městské okolí, např. zámek v Lešné sousedící se zooparkem, poutní místo Štípa i hrad v Malenovicích.

1. den: odjezd rychlíkem v 6,52 h z Prahy do Otrokovic, kde přestup do stanice Zlín-Dlouhá; zavazadla si uložíme v hotelu Saloon (400 m) a program ve městě: historické jádro s náměstím Míru: Gahurova radnice, Zlínský zámek, Kongresové centrum od Evy Jiřičné, bloky 14, 15 a 21 (Baťova architektura), památník Tomáše Bati s letadlem, Baťovský infopoint, náměstí Práce. Celý tento den bude věnován Zlínu a především fenomenu rodiny Baťů. Pořadí navštívených objektů (všechny tu vyjmenované nejsou, a jistě Vás čeká i nějaké překvapení, což Vám mohou potvrdit účastníci zájezdu do Olomouce) se může měnit, rovněž se na programu mohou objevit i nové cíle. Vše za účelem, abyste Zlín co nejvíce poznali a pochopili.

Zvláštní pozornost si zaslouží nově otevřená moderní muzejní expozice Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost (v čp. 21; baťovský životní styl, obuv, doprava, filmy, galerie − Kubišta, Zrzavý). Pro pochopení významu Zlína a Bati velmi doporučujeme k návštěvě. Nejvýznamnější část dějin města Zlína i zlínského regionu je neodmyslitelně spojena s historií a rozmachem firmy Baťa založené teprve na sklonku 19. stol., a to r. 1894. Úspěšný rozvoj společnosti Baťa dosahující svého maxima ve 20. a 30. letech byl násilně přerván nejprve šestiletým válečným martýriem, ale především znárodněním závodů v r. 1945. Od konce války do r. 1989 byli Baťové komunistickou propagandou líčeni coby vykořisťovatelé a nepřátelé lidu. Teprve současná doba přináší možnost alespoň částečné nápravy křivd, včetně narovnání deformovaného obrazu těchto významných osobností v našem vnímání. Do r. 2012 Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kontinuální pokračovatel všech dřívějších zlínských muzejních subjektů, nemělo možnost z finančních a prostorových důvodů vytvořit reprezentativní expozici představující baťovský systém v jeho plné šíři a v celém jeho významu. Vybudování 14|15 Baťova institutu však díky velkorysé výstavní koncepci tuto možnost poskytuje. Stálým expozicím MJVM je věnováno celé 3. nadzemní podlaží bývalé tovární budovy 14, kde vznikl soubor stálých expozic pod zastřešujícím názvem Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost. V expozici jsou začleněna 3 velká témata, jež se v minulosti svých expozic dočkala: Obuv a produkce firmy Baťa, Film a Cestovatelství. Z dalších nových témat baťovského systému jsou čtyři postavená na trojrozměrných předmětech: Ševcovská dílna, Výroba, Prodejny, Doprava. Samostatný celek vytváří témata věnovaná osobnostem a historii firmy, umístěná proti vstupu do expozice (T. Baťa, J. A. Baťa, Baťovci) spolu s úvodním filmem (multiprojekce). Ostatní témata jsou pojata jako obrazový a textový materiál a soustředěna do tzv. „klidové zóny“. Ta je řešena ve stylu interiéru Společenského domu, jsou zde baťovské časopisy a publikace a materiály s doplňujícími informacemi k jednotlivým tématům. Expozice Princip Baťa – Dnes fantazie, zítra skutečnost je svým rozsahem i propracovaností ojedinělou nejen v České republice, ale též v celé Evropě. Zlínský kraj drží prostřednictvím jím zřizované příspěvkové organizace – Muzeem jihovýchodní Moravy - primát mezi českými veřejnými subjekty, neboť žádná rozsáhlejší původní stálá expozice nebyla v naší zemi otevřena a zpřístupněna veřejnosti. Více viz: www.14-15.cz/pro-navstevniky/.

Ještě pár slov ke galerii, která je umístěna ve stejné budově: Při založení galerie v r. 1953 se základem sbírek stal fond n. p. Svit (firmy Baťa), který vznikl především nákupy ze zlínských salonů v letech 1936-1948. Od poloviny 50. let galerie systematicky budovala své sbírky se zaměřením na české a slovenské umění 19. a 20. stol. Specifický charakter obrazové sbírce dodávají práce významných tvůrců všech generací, spjatých se zlínským regionem, kteří jsou zařazováni do příslušných kontextů vývoje českého moderního umění. Nejvýznamnější součástí kolekce jsou obrazy dokumentující rozvoj českého moderního umění, zastoupené zejména díly představitelů meziválečné avantgardy – s přesahy k počátkům dvacátého století i do doby následující. Stěžejními díly je dokumentována tvorba představitelů Mařákovy krajinářské školy, poté následuje historický úsek od vystoupení Osmy, přes kubistickou tvorbu, neoklasicismus dvacátých let a práce členů Umělecké besedy, surrealismus, až po protiválečně zaměřenou tvorbu přelomu 30. a 40. let. Významné místo ve sbírce zaujímají rovněž díla členů Skupiny 42. V kontextu tvorby druhé poloviny dvacátého století vynikají zejména některé práce představitelů českého informelu šedesátých let, ale i soubor děl z posledních tří desetiletí. Obrazy uvidíte na: http://www.galeriezlin.cz/cz/galerie/sbirky/obrazy/

Baťovská architektura v Zlíně: vila Tomáše Bati (dnes sídlo nadace), vila J.A. Bati (sídlo Českého rozhlasu), 14|15 Baťův institut (expozice Princip Baťa), zlínský mrakodrap - 21. správní budova (tzv. Jedenadvacítka či Baťův mrakodrap, byl před 2. světovou válkou 2. nejvyšší budovou v Evropě, 77,5 m), bývalo zde ředitelství firmy, nyní po náročné rekonstrukci sídlo krajského úřadu, na terase budovy v nejvrchnějším patře je provozována kavárna a vyhlídková plošina), hotel Společenský dům, obchodní dům, Jižní svahy, typické domky z režných cihel. Nedávno bylo z bezpečnostních důvodů uzavřené památkově chráněné kino.

2.den: i nedělní dopoledne si užijeme ve Zlíně a věnujeme se cílům, na které nezbyl v sobotu čas. Město nabízí opravdu plno zajímavostí. Pokud se již Zlínu nechcete věnovat (nezapomeňte na gastronomii) můžete se, třeba i individuálně, vydat na hrad Malenovice (MHD). Prohlédnete si ho zvenku anebo můžete ve hradu navštívit sbírky muzea jihovýchodní Moravy. Byl sídlem rodu Šternberků, založen v 2. pol. 14. stol., prošel několika přestavbami. Původní gotický hrad má dnes renesanční podobu. V průběhu r. 2012 byl hrad rozsáhle opravován. Nově otevřený objekt hájenky před hradem má expozici, která představuje ukázku domácky zpracovaných dřevěných nejdostupnějších materiálů - dřeva, slámy, proutí.

Odpoledne se podíváme do blízkého okolí Zlína. ZOO Lešná je desátým nejnavštěvovanějším turistickým cílem v ČR (a po Praze druhé nejnavštěvovanější ZOO). Bylo založeno Tomášem Baťou v roce 1930. Zoo chová přes 200 druhů zvířat (expozice řazeny podle kontinentů), z nichž mezi atraktivní patří zejména. ptáci kivi (maskot naší CK KIWI) (český unikát, jediné místo, kde je můžete v ČR vidět, je teprve osmou ZOO v Evropě, kde tohoto nočního ptáka chovají). Zajímaví jsou sloni afričtí (letošní slůně) nebo nosorožci. Zvláštností ZOO je také přímý vstup návštěvníků do expozice pštrosů emu a klokanů. Součástí parku je botanická zahrada (část japonská zahrada).

V rámci prohlídky ZOO je zpřístupněn i zámek Lešná. Byl vybudovaný v letech 1887 – 1894 ve smíšeném historizujícím slohu a byl sídlem hrabat Seilern- Aspangů. Zámecká instalace dokumentuje atmosféru a vysokou úroveň bydlení na šlechtickém sídle konce 19. stol. Na svou dobu nabízel lešenský zámek velmi přepychové a komfortní bydlení. Zámek byl vytápěn ústředním teplovodním topením, byla zde zavedena elektřina, nechyběl vodovod s teplou a studenou vodou, domácí telefon, splachovací toalety a pěkné prostorné koupelny. V suterénu byla zřízena kuchyně, kotelna a taktéž provozní a skladovací prostory. V přízemí se nacházely reprezentační prostory, v 1. patře pak obytné prostory pro hraběcí rodinu. V druhém (podkrovním) patře byly hostinské pokoje. Zámek je obklopen přírodním anglickým parkem s vzácnými dřevinami a volně přechází v zámecký lesopark (52 ha) (právě v něm ZOO). Časově bude samozřejmě třeba vše zkoordinovat a soustředit se více na zámek či na ZOO.

V nedaleké Štípě lze navštívit stavbu barokního poutního kostela Narození Panny Marie, započal ji v r. 1616 Albrecht z Valdštejna. Jednolodní kostel s dvěma bočními kaplemi byl dokončen a slavnostně posvěcen v r. 1765. Kostel spolu s přilehlým klášterem je jedinečným architektonickým objektem a dominantou této místní části Zlína. Interiér kostela zůstal autenticky zachován a tvoří umělecky hodnotný celek, v oblasti Zlínska zcela ojedinělý. Milostná soška Panny Marie Štípské umístěná na hlavním oltáři pochází ze začátku 14. stol. S touto soškou jsou také spjaty slavné poutě do Štípy. V současné době probíhá duchovní obnova tohoto v minulosti velmi známého poutního místa. Chrám je považován za jeden z největších a nejkrásnějších v celém okolí. Ve Štípě je i větrný mlýn, postavený již v letech 1858–60, patřící k nejmenším větrným mlýnům holandského typu v České republice.

Po skončení prohlídek si vyzvedneme v hotelu zavazadla a přesuneme se na blízkou stanici Zlín-Dlouhá. V nedalekých Otrokovicích přestoupíme do Slováckého expresu (17.43 h) a budeme pokračovat směr Praha.

Baťové a Zlín

O způsobu podnikání bratří Baťů se dnes povídají již ucelené legendy. Tomáš – hlavní zakladatel impéria, měl na svou dobu velmi pokrokové nápady, často přicházel s inovacemi a nebál se prosadit si do té doby nepředstavitelné. Ke svým zaměstnancům byl poměrně velkorysý, ale očekával od nich výsledky. Když v roce 1932 zemřel, zavedenou firmu po něm převzal jeho nevlastní bratr Jan Antonín. A velmi zdárně v podnikání pokračoval. Navíc navázal na tradici stavebního boomu ve Zlíně, který započal Tomáš.

Tomáš Baťa začal stavět první domky pro své zaměstnance již po roce 1922. Jeden z prvních projektů zadal architektovi Kotěrovi, který v té době pobýval ve Zlíně, neboť přestavoval vlastní vilu Tomáše Bati. Kotěra skutečně vypracoval typový domek, dokonce byl i postaven. Nicméně pouze v jednom exempláři ve čtvrti Letná. Můžeme se jen domnívat, jaké byly další příčiny, ale ta hlavní zněla jasně. Domek pro zaměstnance byl málo typový a moc nákladný. Bylo tedy třeba dále hledat novou formu domků. Tak postupně vzniká několik typů domků od zaměstnanců firemní architektonické kanceláře. Asi nejtypičtější jsou dnes domy od architekta Karfíka v typickém cihlovém provedení, které ubytovaly čtyři rodiny. Ty se nacházejí ve čtvrti Letná. Mnohé z nich byly časem znehodnoceny opravami a rekonstrukcemi, ale většinou si nesou svůj původní ráz – až na výjimku. I sem pronikla móda plastových oken. Na původních Baťovských domcích to působí až nemístně. A také další věc je nepůvodní – různé přístavby, přístřešky, garáže a kurníky.

Zajímavostí tedy zůstává, že Kotěra počátkem dvacátých let navrhl k typovému domku pro zaměstnance i kurník pro ptactvo a také počítal s chlévy. Tyto věci postupně nejen, že nebudou u zaměstnanců žádoucí, naopak budou přímo zakázané. Tomášovi se příčila představa, že by jeho zaměstnanci po těžké práci v továrně ještě museli obstarávat hospodářství, byť velmi drobné. Dokonce existovaly kontroly, které dohlížely, aby toto ustanovení bylo dodržováno. Běda, jak by měl někdo doma tři slepice. Politika Baťova impéria prostě počítala s tím, že každý zaměstnance bude mít na tu dobu nadstandardní plat, ze kterého si vše potřebné bude moci dovolit. Na jednu stranu si to lze vykládat jako osvícený přistup velkopodnikatele, na straně druhé Baťa jistě věděl, že odpočatý zaměstnanec vykoná ve fabrice více práce. Tím, že Baťa budoval celé město a jeho infrastrukturu, vybudoval ve městě i své prodejny, kino a další objekty, které samozřejmě navštěvovali převážně jeho zaměstnanci. Na tom také stavěla zejména socialistická propaganda, která ve Zlíně Baťu vykreslovala jako agresivního uzurpátora držící opratě celého města a všech jeho obyvatel. Nic ovšem není černobílé. Pravdou je, že se Baťa o zaměstnance staral velmi nadstandardně. Všechny nově postavené domky měly dokonce koupelny, což na tu dobu například na Žižkově viděti, bylo řečeno slovy jednoho známého spisovatele „něco jako vidět meziplanetární let“.

Zlín za doby Tomáše Bati fungoval jako dobře namazaný stroj. Ve dvacátých letech byl navíc zvolen starostou města. Všude se stavělo, firma expandovala. Přicházela s fenomenální reklamou, která byla velmi dobře promyšlená. Baťa jako jeden z prvních podnikatelů přichází se slevami. Ty zde do té doby nikdo neznal. Kampaň „Baťa drtí drahotu“ se dostala do marketingových příruček. Baťa si také k motivaci svých zaměstnanců a kolegů pomáhal různými citáty, hesly a projevy, které byly velmi dobře stavěné a velmi účinné. Baťa se snažil apelovat na atmosféru rovných podmínek pro všechny, příležitosti ke kariérnímu růstu v rámci firmy a rovnost obchodních podmínek. Pro představu, zde jsou některé jeho myšlenky:

„Pokládám za svou zaměstnavatelskou povinnost platiti lidem za práci tak, aby ve svých čtyřiceti letech mohli žít z úspor a pracovati pomocí svého kapitálu a zkušeností a ne ze svých holých rukou.“

„Náš zákazník, náš pán.“

„Každá lidská činnost se nakonec nějak musí projevit v číslech.“

„Pod obchodní poctivostí rozumíme, že veškeré strany zúčastněné musí být po provedení obchodu bohatší, než byly předtím.

Když pak Tomáš Baťa předčasně umírá, všichni zaměstnanci upírali své zraky do budoucnosti, co se bude dít. Baťův syn Tomáš je v té době ještě mladíkem a tak firmu přebírá jeho nevlastní bratr Jan Antonín, který už se několik let podílel na chodu firmy a měl tedy zkušenosti. Čas ukázal, že to byla dobrá volba.

Za Jana Antonína se rozšiřuje výrobní areál, vzniká řada budov občanské vybavenosti, ale hlavně – vzniká proslulý zlínský „mrakodrap“. Dnes bychom jej nejspíš označili jako výškovou budovu, v té době to ale byla naprosto jedinečná a převratná stavba. Vůbec nejvyšší na našem území a druhá nejvyšší v Evropě. Architektem byl vynikající V. Karfík. Původně si nechal Jan Antonín právě v této administrativní budově vybudovat onen známý pojízdný výtah, ve kterém si plánoval pracovnu, aby byl svým zaměstnancům nablízku. Nakonec to ale dopadlo zcela jinak. Přišla okupace, válka a nakonec znárodnění úspěšného podniku a jeho desetiletí trvající postupná devastace. Smutný osud pro firmu. Baťova rodina však před válkou ze Zlína odchází a buduje své obuvnické impérium v desítkách nově založených center po světě, zejména pak v Americe. Vždyť už Tomáš měl sen, že jednou obuje celý svět.

Po celou dobu války však ve Zlíně přeci jen někdo z rodu Baťů zůstal. Byla to Tomášova manželka Marie. Ta za války stále dohlížela na firmu ze své vily nedaleko výrobního areálu. Tato vila dodnes stojí, sídlí v ní Nadace Tomáše Bati. Po objednání zde můžete mít přednášku, či nádhernou svatbu, je otevřená i pro veřejnost. Jen zahrada již není co bývala, za minulého režimu skrz ní soudruzi protáhli čtyřproudovou silnici. Většina původního vybavení vily byla po válce rozkradena, ale postupně se částečně navrací zpět.

Baťovská výstavba ve Zlíně je naprosto jedinečná, nejen z hlediska ucelenosti a celkové koncepce rozvoje města, kterou na našem území nikde jinde nenajdeme, ale hlavně svou převratnou ideou. Vzniklo tak vzácné propojení, které vyústilo ve specifické město. Vlivy Baťovského způsobu stavění jsou dodnes velmi dobře rozpoznatelné, Zlín ještě teď překvapuje řadu návštěvníků i stálých obyvatel.