Bayreuth a kraj pod Smrčinami

Pohodový zájezd do pěkné hornaté krajiny (pohoří Smrčiny) do spolkového státu Bavorsko. Podrobná prohlídka historického a kulturního města Bayreuth.

Odjezd od metra A Dejvická v 6.30 h, směr Karlovy Vary, Cheb a několik kilometrů za hranice do Waldsassenu (7000 obyvatel). Městečko je malebně položené mezi pohořími Smrčiny, Steinwald a Hornofalcký les. Vývoj sídla silně ovlivňoval cisterciácký klášter založený v r. 1133 markrabětem Děpoldem III. Bazilika opatství Waldsassen , postavena v l. 1685-1704 patří k velkolepým barokním stavbám v jižní polovině Německa. Pod vedením stavitele Georga Dientzenhofera se snoubí české, italské a jihoněmecké vlivy. Na návrhu se podílel i Johann Baptist Carlone. Nádherné štuky a fresky, klášterní krypta, impozantní varhany. Kostel ukrývá 10 relikvií raně křesťanských mučedníků z římských katakomb. Po rekonstrukci interiéru v r. 2016 se bazilika opět zaskvěla v původním barevném pojetí. Od března do října se zde konají koncerty. Pozoruhodná je i zdejší knihovna, její otevírací doba je však omezená.

Nedaleko města v malebné krajině stojí stojí Kappl , poutní kostel Nejsvětější Trojice . Významná barokní rotunda z l. 1685- 1689 od Georga Dientzenhofera . Zvláštní architektura a zařízení kostela symbolizuje Nejsvětější Trojici. Nádherný výhled do okolní krajiny.

Přes pohoří Smrčiny ( až 1031 m), v jeho nejvyšších polohách pramení Ohře, Sála a Mohan, dojedeme k Bayreuthu.

První zastávka Eremitage u Bayreuthu, historický park vznikající od r. 1715 s vodotrysky, jeskyněmi a stavbami: Starý zámek ( exteriéry), byl postaven v r. 1715 jako poustevna pro markraběte Georga Wilhelma. Od r. 1735 jej užívala markraběnka Vilemína jako letní zámeček s nádhernými interiéry- japonský kabinet, hudební pokoj a čínský zrcadlový kabinet, ve kterém Vilemína psala své paměti (mimořádně cenné jako bohatý historický pramen). Půlkruhový Nový zámek ( exteriéry), postaven v l. 1749-1753, jeho součástí je nádherný Apollónův sluneční chrám a oranžerie . Tato stavba byla těžce poškozena na konci 2. světové války, po r. 1945 obnovena.

Město Bayreuth ( 73 000 obyvatel), v severním Bavorsku na řece Červený Mohan, hlavní město vládního obvodu Horní Franky a zemského okresu Bayreuth. K Bavorsku patří od r. 1810. Místo poprvé zmíněno v r. 1194 jako Baierrute.

Mezníkem v historii města bylo přeložení markraběcí rezidence z Kulmbachu do Bayreuthu v r. 1603. Velký rozkvět zažilo město v l. 1735-1763, v době vlády markraběcího páru Fridricha a Vilemíny z Bayreuthu. Wilhelmine ( 3.7.1709 – 14.10. 1758), rodem pruská princezna, nejstarší ze čtrnácti dětí pruského krále Fridricha Viléma I., jejím bratrem byl pruský král Vilém Veliký ( jeho oblíbená sestra). Byla intelektuálně založená, se zájmem o umění, hudbu, literaturu, vyjímečně hudebně nadaná. V r. 1731 se provdala za markraběte Fridricha z Bayreuthu (Friedrich III. von Brandenburg- Bayreuth, 10.5.1711-26.2.1763). Její dvůr zahájil epochu baroka v Bayreuthu. Pod vedením dvorních architektů byly postaveny mnohé reprezentativní budovy a objekty, zejména Markraběcí opera a Nový zámek s dvorní zahradou.

Nejvýznamnější památkou je Markraběcí opera (prohlídka interiérů), jako jedinečný monument 18. stol. je od r. 2012 na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Po rozsáhlé rekonstrukci ( trvala 6 let, spolková země Bavorsko investovala 30 miliónů EUR) , byla znovu otevřena v dubnu 2018. Patří k nejkrásnějším barokním divadlům na světě. Postavena v l. 1744-1748, předlohou byly tehdejší největší operní domy ve Vídni a v Drážďanech. Byla slavnostně otevřena při příležitosti svatby jediné dcery markraběcího páru, Elisabeth Frederiky Sophie. Architekt stavby byl Ital Giuseppe Galli Bibiena, přední divadelní architekt té doby, později převzal dílo jeho syn Carlo Galli Bibiena, realizoval četné jevištní návrhy a dekorace markraběnky Vilemíny. Vnitřek budovy je ze dřeva s bohatým zdobením ( délka 71,5 m; výška 26 m; šířka 31 m), hlediště pro 500 diváků, lóže ve třech patrech nad sebou, jak to odpovídalo společenskému postavení diváků. Knížecí lóži však markraběcí pár téměř vůbec nevyužíval, sedávali uprostřed první řady ve zlatých křeslech. Po smrti markraběte Fridricha byl provoz divadla zastaven a budova se dlouho nepoužívala. Možná také proto nevyhořela jako většina barokních divadel s dřevěným vnitřním zařízením. V r. 1870 se o divadle dozvěděl Richard Wagner a zaujalo ho svou velikostí. Když si budovu prohlédl, usoudil, že se k jeho záměrům nehodí ( viz Festspielhaus). Těsně po 2. světové válce budovu využívala americká armáda.

Festivalové divadlo ( Festspielhaus, exteriéry), postaveno v l. 1872-1875 na tzv. Zeleném vrchu architektem Otto Brückwaldem podle návrhů skladatele Richarda Wagnera a s využitím starších návrhů Gottfrieda Sempera. Od založení slouží výlučně pro účely hudebních slavností věnovaných provádění oper R. Wagnera, které se konají každoročně od konce července do konce srpna. Patří mezi přední operní divadla na světě – vynikající akustika. Slavnostně otevřeno bylo 13. srpna 1876, avšak následujících 6 let bylo bez využití kvůli finančním problémům. V prvních 50 letech doznala stavba jen málo změn; v r. 1888 bylo instalováno elektrické osvětlení, v r. 1914 byla vestavěna protipožární železná opona. V r. 1934 byla vestavěna zvláštní kabina pro rozhlasové přenosy a zavedena klimatizace. Za 2. světové války se podařilo uchránit divadlo před válečným využitím ( uvažovalo se např. o skladu Luftwaffe), které by z budovy učinilo válečný cíl. V dubnu 1944 došlo k plošnému bombardování Bayreuthu, ale budova ho přečkala bez poškození.

Nový zámek (Neues Schloss, prohlídka interiérů ), postaven v r. 1753 ( po požáru Starého zámku) jako nová městská rezidence pro markraběte Fridricha a jeho manželku Vilemínu. Ta se velkou měrou podílela na konečné podobě interiérů , navrhla zrcadlový kabinet, hudební pokoj s vyobrazeními zpěváků, herců a tanečníků. K nejkrásnějším komnatám patří Palmový pokoj s cenným obložením z ořechového dřeva. V zámku též sbírka fajáns z manufaktury založené v r. 1716, dále obrazová galerie – malířství pozdního baroka a muzeum markraběnky Vilemíny.

Městský kostel Svaté Trojice ( evangelicko – luteránský ), největší kostel ve městě, patří k nejvýznamnějším gotickým farním kostelům Horních Franků. Na tomto místě stál kostel už ve 12. stol., byl z velké části zničen husity v r. 1430. Stavba nového kostela započala v r. 1437 ( délka 55m, šířka 20 m, výška 16m). Uvnitř vysoký oltář z r. 1615, kazatelna a křtitelnice s alabastrovými reliéfy. Hrobka markrabat Brandenburg- Bayreuth, mezi l. 1620-1733 zde bylo pohřbeno 26 členů rodu.

Starý zámek (Altes Schloss), postaven v r. 1455, v l. 1603-1753 byl markraběcí rezidencí. V současnosti je budova na Maximilianstrasse ( pěší zóna), součástí historické části Bayreuthu, od r. 1953 je účelově využit. Vedle Dvorní kostel, postaven v l. 1753-1758 jako luteránský a hrobní kostel v r. 1813 byl přeměněn na katolický.Hrobka Vilemíny a Fridricha a jejich jediné dcery Elisabeth Friederiky Sophie.

Vila Wahnfried, bydlel v ní německý skladatel Richard Wagner ( 1813-1883) a jeho rodina. Stojí na okraji zámecké zahrady, dnes se v ní nachází Muzeum R. Wagnera. Jméno domu osvětluje nápis, vyrytý na čelní straně budovy: „Hier wo mein Wähnen Frieden fand-Wahnfried – sei dieses Haus von mir benant“. ( Zde, kde mé blouznění dosáhlo míru - mír po blouznění- budiž tento dům mnou nazván). R. Wagner se usadil v Bayreuthu v r. 1872. Stavbu vily ( 1872-74) financoval Wagnerův mecenáš, bavorský král Ludvík II. V posledních letech života Wagner často pobýval v Itálii, kde také zemřel ( 13.2.1883, Benátky). Na jeho přání byl pohřben v Bayreuthu, v hrobce na zahradě vily, pod žulovou deskou bez jakéhokoliv označení. Později zde byla pochována i jeho manželka Cosima ( 1837-1930, dcera Ference Liszta) . Na konci 19. stol. byl v bezprostřední blízkosti vily postaven dům syna R. Wagnera , Siegfrieda, v pozdějších letech zde mj. pobýval i A. Hitler. Při náletu na Bayreuth 5.4.1945 byla vila Wahnfried těžce poškozena. Po 2. svět. válce byly nemovitosti potomkům R. Wagnera zabaveny a využívala je americká armáda, rodině byly navráceny v r. 1949, v r. 1973 byly darovány městu Bayreuth.

Po prohlídce města následuje zpáteční cesta do Prahy.