VÁNOČNÍ TRHY V BUDYŠÍNĚ a adventní Lužice

Bautzen Wenzelsmarkt je nejstarší vánoční trh v Německu. Nese jméno českého krále Václava IV, který již v roce 1384 udělil Budyšínu právo tento trh konat. Uprostřed romantického starého města, začínajícího na hlavním tržním náměstí podél ulice Reichenstraße, obklopeného nádhernými barokními domy, a končícího na náměstí Kornmarkt, najdete jedinečnou vánoční atmosféru. Zároveň se seznámíte s památkami Budyšína a dozvíte se plno zajímavého o Lužici a Lužických Srbech. Nakoukneme i na lužický venkov.

Od metra Černý Most (odjezd v 7.45 h) pojedeme po dálnici na Liberec a dále na německou Žitavu (Zittau). Dostáváme se do zajímavé krajiny Horní Lužice. Na naší trase zastavíme v historickém městě Löbau ( 15 000 obyvatel). Město v trojúhelníku mezi Německem, Čechami a Polskem. Založeno počátkem 13. stol., od r. 1346 bylo součástí lužického městského svazu Šestiměstí. Po r. 1990 byla zahájena postupná rekonstrukce historického centra. Tradiční řemesla, architektura a kultura jsou těsně propojeny s moderním životem současného města. Haus Schminke z roku 1930, architekt Hans Scharoun, je řazen mezi čtyři ikonické objekty moderní architektury ( Vila Tugendhat, Villa Savoye, Haus Kaufmann). Radnice, barokní budova z l. 1711-1714 na místě původní gotické radnice, na věži hodiny se dvěma ciferníky. Z řady městských domů vyniká barokní kupecký dům „ U Zlaté lodi“. Stará lékárna z r. 1817. Lázně krále Alberta, pozdně klasicistní areál lázní z l. 1875-1876. Historická budova nádraží. Několik kostelů, jejichž historie sahá do gotického období. Z Löbau je už blízko do města Budyšín (Bautzen, 38 000 obyvatel), historické město a správní centrum Horní Lužice na řece Sprévě. Zdáli viditelné siluety dómu a městských věží tvoří ve spojení se zčásti zachovalými středověkými hradbami nezaměnitelnou kulisu historického jádra města, které je někdy také nazývané „ Saský Norimberk“. První písemná zmínka je z r. 1002, byl zde brod přes řeku na významné obchodní stezce , spojující západní německé kraje s východními zeměmi.

V druhé polovině 11. stol. dostal Budyšínsko darem český kníže (později král) Vratislav II. od císaře Jindřicha IV. Císařem Fridrichem I. Barbarossou byla v polovině 12. století celá Horní Lužice definována jako vedlejší země Království českého. Nicméně oblast si zachovala značnou samostatnost. Lucemburkové např. tolerovali vznik Hornolužického šestiměstí a Budyšínu poskytli jistá privilegia. Pod saskou vládu se Horní i Dolní Lužice dostala během třicetileté války. Původní název města Budissin byl teprve v r. 1868 změněn v německé transkripci na Bautzen. Přesto jsou i v současnosti zachovány dvojjazyčné názvy ulic. Jako národnostní a kulturní centrum Lužických Srbů je městem jedinečným. K lužickosrbské menšině se hlásí 5-10 % místních obyvatel.

Lužickosrbskou a německou kulturu spojuje například Německo-srbské lidové divadlo. V Budyšíně také sídlí Srbský národní ansámbl – lidový soubor, který předvádí tradiční kulturu. Věhlasná je zejména Velikonoční jízda (Jutrowne jěchanje). Nedávno kompletně a zdařile rekonstruované město patří k nejkrásnějším v Německu.

Město věží, romantických zákoutí, architektonických skvostů, magických výhledů, ale i lahodné hořčice. Nejpůsobivější je po setmění, neboť všechny věže jsou nádherně osvětlené.

Impozantně působí hrad Ortenburg, původně hraniční pevnost. V l. 1483-1486 ji nechal král Matyáš Korvín přestavět na nedobytný hrad, dnes má podobu renesančního zámku, v majetku spolkové země Sasko. Vstup do hradu střeží Matyášova brána s pozdně gotickou kaplí sv. Jiří. Na nejvýše položeném místě města stojí dóm sv. Petra, založen v l. 1213-1221 na místě staršího kostela ( již kolem r. 1000). Dnešní podoba je z přestavby kolem r. 1450, nejstarší částí je západní průčelí. V r. 1524 byl vnitřní prostor rozdělen na dvě části, jedna sloužila katolíkům, druhá protestantům, obě církve se o kostel dělily po několik staletí. Patří k největším a k nejstarším simultánním kostelům v Německu. Věž je barokní, vysoká 84 m.

Na náměstí je radnice, postavena zde již na počátku 13. stol českým králem Přemyslem Otakarem I. Současná podoba je barokní z l. 1729-1732 s vysokou věží. Na náměstí před radnicí je symbolický kříž, místo, kde bylo popraveno 13 povstalců proti králi Václavovi IV.

Vodárenská věž ze 16. stol., důmyslný mechanismus umožnil čerpání vody ze Sprévy a rozvod po městě. V osmipatrové věži, 47 m vysoké, je Technické muzeum, z ochozu je nádherný výhled na město, přístupno celoročně.

Bohatá věž, vysoká 56 m, pravděpodobně již ze 14. stol., přestavby po požárech, poslední rekonstrukce v r. 2016, též nazývána Šikmá, vychýlení je 1,41m. Dalším osm středověkých věží nás bude provázet při procházce městem.

Srbské muzeum , v areálu hradu Ortenburg, moderní expozice přibližují život a zvyky Lužických Srbů, muzeum se pyšní unikátní sbírkou krojů.

Muzeum hořčice ( otevřeno v r. 2008 v historickém domě na náměstí) dokumentuje výrobu proslavené budyšínské hořčice, tradice výroby sahá do r. 1866. Stylový obchůdek nabízí mnoho druhů hořčice neobvyklých příchutí.

Památník Budyšín ( Gedenkstätte Bautzen), připomíná oběti věznic Bautzen I, Bautzen II., které sloužily jako nástroje represe za nacistického režimu, za sovětské okupace i v období NDR. V r. 1994 byl Památník zřízen v budově bývalé STASI,věznice Bautzen II., spravuje ho Nadace saských památných míst.

Zajímavá je i moderní obchodní pasáž , citlivě navazující na historické jádro.

Návrat do Prahy stejnou trasou, příjezd ve večerních hodinách.