PAMÁTKY DOLNÍHO SLEZSKA

Ani v letošním roce nezapomínáme na zájezd do Polska, vždyť jsme byli vysoce mezi prvními českými cestovkami, které jezdily do Polska už od poloviny devadesát let a projeli jsme ho skutečně důkladně. Uvidíte významnou památku UNESCO kostel Míru v Javoru a tamější knížecí hrad, cenný barokní klášter a bojiště bitvy s Tatary v Lehnickém Poli a mohutný hrad Grodziec.

Odjezd z Černého Mostu, metro B, v 6.30 h. Pojedeme po hradecké dálnici, před Kuksem dálnici opustíme, jedeme podkrkonošskou krajinou, projedeme Trutnovem, v Královeckém průsmyku překročíme státní hranici. Za Lubawkou okusíme svezení po nové polské dálnici, kterou za Kamiennou Gorou na čas opustíme, u Bolkowa se na ní opět vrátíme a brzy dojedeme do historického knížecího města Jawor. Památkou světového významu je tu kostel Míru, je největší dřevěnou stavbou s náboženskými funkcemi na světě, v roce 2001 byl právem zařazen na seznam světového dědictví UNESCO. Kostely míru byly postaveny ve druhé polovině 17. stol. po vestfálském míru, který ukončil třicetiletou válku. Katolický císař Ferdinand III. Habsburský na nátlak protestantského Švédska udělil slezským luteránům právo postavit na územích pod jeho kontrolou tři chrámy – v Głogówě, Jaworu a Świdnici. Povolení stavby však podléhalo omezením: na stavbu měly být použity pouze netrvanlivé materiály (dřevo, sláma, hlína, písek), kostely musely být postaveny za hranicemi města, nemohli mít věže, zvony nebo tradiční tvar chrámu, stavba měla být dokončena do jednoho roku, musely být postaveny na náklady protestantů. Nezvyklé okolnosti výstavby mu dodávají na zajímavosti a atraktivitě. Je hotovou pokladnicí barokního umění, obsahující desítky soch a více než dvě stovky obrazů rozmístěných na dřevěných balkónech ve čtyřech úrovních. Zvláštní pozornost si jistě zaslouží hlavní oltář, kazatelna, křtitelnice a varhany.

Historie knížecího hradu v Jaworu sahá až do 13. stol. Za svou dnešní podobu vděčí především vládcům Svídnicko-javorského knížectví, Bolkovi I. a Bolkovi II. Právě za jejich vlády získal svůj obranný pevnostní charakter. Roku 1392 knížectví přešlo do rukou českého krále Václava IV., který na hrad umístil své místodržící. O několik století později se hrad zahalil závojem temné a tajemné aury. Plnil totiž funkci ústavu pro choromyslné a vězení. Výkřiky a sténání duchů jeho tehdejších nedobrovolných obyvatel se prý nesou hradními chodbami dodnes. Hradní věž nabízí překrásný výhled na město. Nachází se v jihozápadním křídle hradu. V prostorách hradu probíhají zajímavé dočasné výstavy.

Každý rok se koncem srpna Jawor mění v polské hlavní město chleba a perníku. Nad historickým centrem se po celé tři dny nese vůně čerstvých bochníků a aroma perníkového koření. Javorští každoročně překonávají rekord v pečení nejdelšího perníku. Umíte si představit šedesátimetrový perník?

Jawor se pyšnil krásnou radnicí už v polovině 14. stol. Představovala symbol samostatnosti a bohatství jeho obyvatel. Na vrcholku věže stál strážný a vyhlížel potenciální nebezpečí, především požáry. Měšťané často obraceli oči k hodinám, které byly svého času jedinými ve městě. Z věže shlížely sochy rytířů a panovníků, mj. Bolka II. Malého nebo českého krále Václava IV. Historie budovu nijak nešetřila. Během třicetileté války dostala radnice několik desítek zásahů a vyžadovala rozsáhlou rekonstrukci. O půl století později zase do radnice udeřil ničivý blesk. Nakonec v roce 1895 schvátil budovu požár. Hrdí Jawořané naštěstí dominantu města opět rychle dostavěli a vy ji tak můžete obdivovat dodnes. Ve své stávající podobě reprezentuje novorenesanční sloh. Uvnitř se nachází sál radních s největším mozaikovým oknem, jaké bychom ve světské budově v Dolním Slezsku našli. Bylo vyrobeno roku 1897 v Berlínském institutu vitráží. Jaworská radnice se dokonale harmonicky pojí s ostatními stavbami historického centra města.

Dolnoslezské kostely se vyznačují nezvykle bohatou a detailní výzdobou. V tomto ohledu se mezi nejvýznamnější sakrální památky řadí i kostel sv. Martina v Jaworu. Výstavba trvala několik desítek let. Na počátku měl chrám jinou věž, ta se však zřítila v polovině 16. století, pravděpodobně v důsledku zemětřesení. Stávající věž byla dostavěna o několik let později. Oko znalce snadno postřehne podobnost kostela s Vratislavskou katedrálou. Vyplývá z prosté skutečnosti, že oba svatostánky budovali stejní stavitelé. Milovníci architektury a výtvarného umění jistě náležitě ocení renesanční portály, gotické klenby i mistrně vytvořené barokní sochy, zdobící oltáře.

Další zastávka bude věnována Lehnickému Poli (Legnickie Pole), připomeneme si významnou bitvu a navštívíme dva významné objekty. Po bitvě u Lehnice roku 1241 Mongolové vyplenili celou oblast, která pak dlouho zůstávala pustá. Podle legendy kněžna Hedvika a její snacha Anna zde založily proboštství řádu sv. Benedikta, jež patřilo Broumovskému klášteru. Během náboženské reformace byl tento klášter v roce 1535 zkonfiskován vévodou Fridrichem II. a následně ve třicetileté válce jeho kostel vypálen. Teprve v roce 1703 získali majetek zpět benediktini z Břevnovsko-broumovského kláštera za podpory císaře Leopolda I. Habsburského. Břevnovský opat Otmar Zinke zde potřeboval vybudovat velké katolické sídlo jako protiváhu protestantské Lehnice. Objednal plány na novostavby kostela a kláštera. První stavební práce nového kláštera podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera byly zahájeny roku 1723.

Klášter má symetrickou osovou dispozici s kostelem na střední ose a klášterními stavbami po jeho stranách. Kostel je zasvěcen svaté Hedvice Slezské. Slavnostní vysvěcení 7. října 1731 provedl Eliáš von Sommerfeld. Po první slezské válce, kterou Rakousko prohrálo v roce 1742, připadlo toto území i proboštství Prusku, a tak i jeho správa byla oddělena od mateřského Broumovského kláštera. Klášter v Lehnickém Poli byl sekularizován v roce 1810. V roce 1813 generál Gebhard Leberecht von Blücher po vítězství Prusů v bitvě na Kačavě (Katzbachu) získal titul „princ z Wahlstattu“. Přestože byl klášter zrušen, kostel zůstal zachován v kompletním stavu, byl a je dosud poutním místem, jedním z hlavních ve Slezsku a svatá Hedvika jeho ústřední patronkou. V roce 1840 byly klášterní budovy přestavěny na kadetní školu (Kadettenanstalt) pruské armády. Mezi její nejvýznamnější žáky patřili Paul von Hindenburg, Manfred von Richthofen či Helmuth von Pannwitz. Podle ustanovení Versailleské smlouvy byla vojenská škola v roce 1920 přeměněna na civilní instituci. Za nacistického režimu zde bylo v roce 1934 zřízeno Národně politické vzdělávací zařízení. Za druhé světové války zde byl zřízen zajatecký tábor. V dubnu roku 1945 byla oblast obsazena Rudou armádou a poté připojena k Polské republice. Němečtí obyvatelé byli do roku 1946 odsunuti. V červenci roku 2014 papež František navštívil Legnickie Pole a povýšil baziliku sv. Hedviky na kolegiátní.

V obci je Muzeum bitvy u Lehnice, bylo otevřeno v roce 1961 v kostele Nejsvětější Trojice a Panny Marie za účelem propagace vzpomínky na jednu z nejdůležitějších bitev středověkého Polska: bitvy u Lehnice z roku 1241. Gotický kostel (z přelomu 13. a 14. století), kde se nachází hlavní expozice, byl postaven na místě, kde bylo nalezeno tělo knížete Jindřicha II. Pobožného. Mnoho bojovníků padlých v této bitvě bylo pohřbeno v tomto kostele a z těchto důvodů se stal (až do období reformace) poutním místem. Stálá expozice založená na poznatcích moderního vědeckého výzkumu byla otevřena k 750. výročí bitvy v roce 1991. Mezi exponáty se nacházejí ukázky zbraní, které v té době používali Poláci a Mongolové (luky, kuše, meče, štíty, helmy, sekery, kroužková brnění), staré rytiny ilustrující bitvu, a také kopie náhrobku Jindřicha II. Pobožného. Na bitvu u Lehnice navazuje galerie současných soch z lipového dřeva, umístěných kolem muzea.

Vzhledem k tomu, že do programu zájezdu jsou zařazeny tři velmi významné památky jsme se rozhodli vzhledem k časovým možnostem městem Zlotoryja projet. Toto město dal roku 1211 vysadit slezský kníže Jindřich I. Bradatý podle magdeburského městského práva jako první v Dolním Slezsku. Král Václav II. a po něm i císař Karel IV. (1348) je připojili k Čechám. Ve středověku bylo město centrem těžby zlata, později se zde těžila měď a hlavně čedič. V 17. století zde studoval Albrecht z Valdštejna. Mezi památky patří kostel Narození Panny Marie, z věže kostela je hezký výhled na okolí nebo třeba na Krkonoše. Ve městě se dochovala Kovářská věž s bránou a část městského opevnění ze 14. až 16. století, radnice, klášter, měšťanské domy na náměstí, katovna, kašna, židovský hřbitov.

Z kraje okolo Legnice i od Zlotoryje vidíte zdáli goticko-renesanční hrad Grodziec (německy Gröditzburg, česky Hradec), nacházející se asi 50 kilometrů od českých hranic mezi městy Boleslavec a Legnica. První zmínka pochází z roku 1155, je uváděna v bule papeže Hadriana IV.. Prvním majitelem panství byl kníže Boleslav I. Vysoký, který začal s výstavbou obranného hradiště v roce 1159. Sídlo prošlo sedmi významnými stavebními přeměnami. Současná rozloha kopíruje stav ze 16. a 17. století, kdy byla vybudována poslední část opevnění. Je úctyhodná, téměř 4 hektary.Původní dřevěná obranná tvrz byla k tomuto poslání předurčena díky své poloze. Tím spíše, že v minulosti čedičový kopec nebyl zalesněn (na rozdíl ode dneška) a poskytoval skvělý rozhled. Přesto hrad dobyli, poničili a vypálili husité. Proto legnický kníže Frederick I., majitel panství, v roce 1474 začal výstavbu kamenného hradu s mnoha obrannými prvky (věžemi, hradbami, bastiony). Stavbu budoval 15 let, dalších 20 let pokračoval jeho syn. Ani tato opatření nezajistila hradu nedobytnost. Během třicetileté války v roce 1633 podlehl útoku Valdštejnovy armády. Přispěla k tomu i zrada Mety, milenky velitele posádky hradu; v noci spustila z hradeb žebříky a pomohla nepříteli. Celá posádka byla pobita, velitel, když pochopil Metinu zradu, skočil z věže; Metu mučili, aby vyzradila, kde je ukryt poklad legnických knížat. Vyzradila a byla svržena z věže. Dodnes se jí říká Věž zrady. Za dalších 9 let hrad dobyla švédská vojska. V roce 1800 byla část hradu zpřístupněna veřejnosti a stala se tak prvním muzejním šlechtickým objektem v Evropě. Seznam majitelů je velmi dlouhý, posledními byli německý průmyslník Willibald von Dirksen a jeho syn. Grodziec vlastnili v letech 1899 - 1945; přestavěli ho v romantickém historizujícím stylu architekta Bodo Ebhardta (zámek Czocha). V této podobě si lze Grodziec prohlédnout i dnes (vstupné 23 PLN).

Návrat do Prahy po polském území ve směru Boleslawiec, Zgorzelec, Bogatynia, Zawidow, Frýdlantským výběžkem na Frýdlant a Liberec.