Bělehrad a okolí letecky

Do Bělěhradu mnoho cestovních kanceláří nejezdí. Touto nabídkou samostatného zájezdu do srbské metropole reagujeme na zájem některých našich klientů. Bělehrad jste s námi mohli již dříve poznat v rámci komorních zájezdů anebo delších cest dále na Balkán. Tentokrát jde o letecký zájezd a Bělehradu a jeho okolí věnujeme 4 dny. Soustředíme se na jeho památky, samozřejměi na muzea a galérie. Připomeneme si starou, ale i moderní nelehkou historii. A nahlédneme i za oponu jak se dnes v Bělehradě žije. Z blízkého okolí jsme vybrali druhé největší srbské město Novi Sad, nad ním se zdvihající pohoří Fruška Gora se srbskými kláštery a venkovké město Smederevo s mohutnou pevností.

1.den : ráno odlet z letiště Vaclava Havla v Praze z terminálu 1 do Bělehradu (doba letu 1,5 h), po odbavení transfer do hotelu (letiště je vzdáleno z centra 20 km). Od hotelu se nejprve vydáme malebnou čtvrtí Skandarlija se zástavbou z 19. a 20. století, s dlážděnými ulicemi, restauracemi a kavárnami, mezi nimiž vyniká Kafana tri šešira z r. 1864 (nejstarší ve městě). Jsou tu i galerie a příjemné malé obchůdky. Středem města je náměstí Republiky (Trg republike) s jezdeckou sochou knížete Mihaila Obrenoviče z roku 1882. Stojí zde i budovy Národního divadla a Srbského národního muzea (bohatá kolekce antických sbírek, středověké srbské umění, srbské a jugoslávské malířství, velmi doporučujeme individuální návštěvu e čtvtek, kdy otevřeno do 20 h).

Cílem všech návštěvníků Bělehradu je pevnost Kalemegdan nad soutokem Sávy a Dunaje s bohatými dějinami od Keltů a Římanů přes srbské říše, Osmany a moderní časy. Mohutná opevnění tohoto strategického místa, brány (Stambulská, Dunajská), věže (Něbojša), hradby, výhledy na město i mohutné řeky. Římské vykopávky (studna), zbytky hradu despoty Štefana Lazaroviče, zbytky mešity Mehmeda I., ortodoxní kostel Ružica z 15.stol. s pramenem sv.Petky. Vojenské muzeum, Přírodovědné muzeum, park, umělecká díla (sochy, pomníky).

A také kavárny, vyhlídkové restaurace.

Pod pevností je Staré město. Přehnalo se tu množství válek, vítězové vždy zničili to, co vybudovali jejich předchůdci. Takže současná podoba zahrnuje budovy nejvýše 200 let staré. Nejvýznamější je katedrála (Saborna crkva) archanděla Michaela z let 1837-40, její věž je významnou součástí panoramatu Bělehradu. Naproti budova srbského patriarchátu. Konak (rezidence) knjeginje Ljubice, postavil ji kníže Miloš Obrenovič pro svoji manželku kněžnu Ljubici (žila zde do roku 1842), dnes je tady expozice městského bydlení v Bělehradu od osmanských časů až po 20.stol.Ve Starém městě se dochovala jediná mešita (Bajrakli) z původních osmdesáti.

Hlavní pěší zónou města je ulice kneza Mihaila, která spojuje Kalemegdan s náměstím Republiky a třídou Terazije, jsou na ní zejména luxusní obchody a restaurace a domy z 2. poloviny 19.stol. Určitě stojí za to nahlédnout na tržiště (Pijaca) Zeleni Venac v sousedství autobusového nádraží a třídy Terazije (na ní se vystoupá ikonickou Terazijskou terasou k Terazijské fontáně z r.1860.

V Bělehradu se budeme pohybovat i 2. a 3.den, po návratu z programu mimo město si budete moci upevnit své znalosti centra města.

2.den : v rámci programu je zařazen výlet do druhého největšího srbského města Novi Sad. V ceně je započtena cesta autobusem tam a zpět (celkem 350 Kč), doba jízdy 1,5 h. V provozu je i vysokorychlostní železnice (doba jízdy 38 minut), ale zatím nejsou k dispozici ceny ani jízdní řády k říjnu 25. Novi Sad má charakter středoevropského města, má 400 000 obyvatel, je 5. největším městem na Dunaji. Je hlavním městem autonomní oblasti Vojvodina, která má pestré národnostní složení (Maďaři, Slováci, Chorvati, Rumuni aj.). Výraznou dominantou je Petrovaradínská pevnost na pravém břehu Dunaje, která byla vybudována za Habsburků jako pevná hráz proti Osmanské říši na skalním bloku, který dominuje okolní nížině. Je to druhá největší evropská pevnost, nazývaná též Gibraltar na Dunaji. V jejím podzemí je 16 km katakomb. Bývalo tu i vězení - mezi vězňmi byli i Karadžordže a Tito.Stojí zde hodinová věž, má přehozené malé a velké ručičky. Vstup do pevnosti Leopoldovou bránou. Historie pevnosti a života ve městě v18.-20. stol. je dobře vysvětlena v městském muzeu.

Centrem města na druhém břehu Dunaje je náměstí Svobody (Trg slobode) s výstavnou architekturou konce 19.stol. Stojí zde novorenesanční radnice (1895), římskokatolická katedrála P.Marie, novogotická (1895) s věží (72 m), je tu také socha novosadského starosty Svetozara Miletiče (1861 a 1867). Na náměstí Republiky stojí ortodoxní katedrála sv.Jiří (1734, s ikonostasem od Jovaniče).

Nejkrásnější ulicí je Dunajská spojující ulici Zmaj Jovina s Dunajem. Zde stojí staré domy z 19.stol. s barevnými fasádami, jsou zde zajímavé restaurace a obchody. Z dalších staveb je třeba ještě zmínit biskupský palác v srbsko-byzantském slohu, mohutnou synagogu ve stylu Art Nouveau (dnes koncertní síň) a muzeum Vojvodiny (pohnutá historie a kultura této oblasti v 18. – 20.stol., rekonstrukce ulice 19. stol.). Určitě bychom neměli vynechat některou z místních restaurací s vojvodinskou kuchyní.

V blízkosti Nového Sadu je pohoří Fruška Gora s vinicemi a srbským ortodoxními kláštery. Pokud byste měli zájem o návštěvu této krajiny bylo by třeba podle počtu účastníků zorganizovat s místní kanceláří za příplatek. Dejte prosím všas vidět.

Návrat do Bělehradu (bus či vlak).

3.den : zavítáme do města Smederevo (60 000 obyv.), které je 40 km od Bělěhradu a bylo za despoty Durana Brankoviče posledním hlavním městem Srbska před jeho dobytím osmanskými vojsky (1459). Opět bylo dočasným hlavním městemv letech 1805 – 1807 za 1.srbského povstání (Karadžordže). Jeho hlavní památkou je pevnost, která by mohla být v budoucnu na soupisu památek UNESCO. Stojí na břehu Dunaje a dochoval se z ní impozantní 1,5 km dlouhý pás hradeb původně přerušovaný 25 věžemi vysokými 25 m. Pevnost byla v 15.stol. i duchovním centrem země, sídlem metropolity , byly zde pohřbeny ostatky sv.Lukáše. Uvidíte pozůstatky chrámu a také paláce, který byl sídlem despoty. Za návštěvu stojí smederevské muzeum s četnými exponáty z doby největší slávy města, ale i turecké okupace a středověku. Centrem města je náměstí Republiky, jehož dominantou je chrám sv.Jiří, jeden z největších srbských kostelů z 19.stol. Je postaven ve stylu srbského romantického historismu s prvky tradiční středověké srbské architektury, osmanského umění i evropského baroka. Prostor náměstí doplňuje i budova radnice a bývalé prefektury. Více než 300 let starý morušovník připomíná místo, kde v r.1805 předal osmanský velitel symbolické klíče od bran města knížeti Karadžordže. Pěkný památkový komplex je na blízkém hřbitově (kostel z 15.stol., kaple, náhrobky). Lze doporučit i místní vína a zastavit se v některé místní restauraci.

Do Smedereva se nejlépe dostaneme autobusovou linkou (cca 1 hodina jízdy). Po návratu podveerní a večerní program v Bělehradu, např. ve čtvrtek je do 20 otevřeno Národní muzeum. A město pak žije dlouho do noci.

4.den : pokračujeme v prohlídce Bělehradu. Tramvají dojedeme k hlavní dominantě Bělehradu, ke chrámu sv.Sávy. Jedná se o největšší pravoslavný (ortodoxní) chrám v celém Srbsku, některé zdrioje uvádějí na celém Balkáně. Stojí na místě, kde se věří, že byly roku 1595 Sinanem Pašou spáleny ostatky svatého Sávy. Výstavba proběhla v letech 1894-2020. Pojme 10.000 věřících. Jedinečná je vnitřní výzdoba, zejména mozaiky a ikonostasy. Odtud se vydáme do míst, kde stojí sídla která obývali a odkud vládli vládci Srbska a pozdější Jugoslávie. Velmi navštěvovaný je Dům květů (Kuča čveča), kde žil a je pohřben Josip Broz Tito a jeho manželka Jovanka. Myšlence Jugoslávie je věnováno sousední Jugoslávské muzeum, kde je shrmážděno veliké množství zajímavých dokumentů a exponátů.

Ve čtvrti Topčider (cca 1 km od Domu květů) stojí konak (rezidence) knížete Miloše Obrenoviče, za jehož vlády se v roce 1830 Srbsko stalo autonomním knížectvím, Miloš bývá někdy nazýván otec vlasti. Stavba je výtečnou ukázkou osmanské architektury, odpovídá tomu i vnitřní zařízení jednotlivých místností. Některé byly privátní a sloužily vládci a jeho rodině, jiné pak byly využívány jako státní a reprezentační. V sousedství stojí knížecí kostel apoštolů Petra a Pavla. Jsme na okraji Topčiderského parku, který slouží jako zelená plíce Bělehradu a o víkendech oblíbené místo na pikniky.

Nová vládnoucí dynastie Kradžordževiců postavila ve třicátých letech 20. století nový, už královský palác, v nedaleké čtvrti Dedinje. Dnes patří hlavě rozvětvené rodiny korunnímu princi Alexandru III.a občas bývá zpřístupněn veřejnosti podobně jako sousední Beli Dvor (ten je ze stejné doby, jsou zde reprezentační místnosti, které využíval kníže-regent Pavel a po válce Tito a nakonec Miloševič.

Vracíme se směrem do centra. Při nejdelší bělehradské třídě bulváru krále Alexandra se rozkládá známý park Tašmajdan a na jeho okraji stojí chrám sv. Marka v srbsko-byzantském stylu (1934-40) s cennou sbírkou ikon z 19. a 20. stol. a s novým ikonostasem.Je to druhý největší kostel v Srbsku. V jeho sousedství si prohlédneme reprezentativní novobarokní budovu srbského parlamentu (narodna skupština), vznikla jako jugoslávský dvoukomorový parlament (stavba mezi lety 1907 a 1940) a před ní sousoší Hrátky s černými koňmi. Za Pionýrským parkem je palác prezidenta republiky (Novi dvor, v letech 1922-34 sídlo královské rodiny Karadžordževičů, pak přesídlili do Dedinje) a vedle pak Stari dvor (v letech 1884-1922 královské sídlo, nyní sídlo primátora Bělehradu).

Dostali jsme se na hlavní bělehradskou třídu Terazije. Bude nejvyšší čas na dobrý pozdní oběd, krátkou procházku po centru a odjezd na letiště. Anebo navštívit Historické muzeum Srbska na náměstí Nikoly Pašiče.